Zvykli jsme si v našich sborech připomínat druhou květnovou neděli jako Den matek. A myslím, že je to správné. Vždyť koneckonců, a to si přiznejme, převážná část našich kostelových oveček jsou ženy. Svátek mají ženy, matky, ale vlastně bychom se mohli zamyslet obecně nad rodinnými vztahy. Je-li matka, předpokládá se, že je také otec a dítě či děti.
Snad bychom se nejprve krátce mohli podívat, jak vypadala rodina ve Starém zákoně. Hlavou rodiny byl muž a byl i vlastníkem ženy, či dokonce více žen. Při sňatku se žena kupovala. Ženich platil otci nevěsty, bylo možno si manželku odpracovat, jak svědčí příběh Jákoba. Ten dokonce pracoval tak dlouho, až dostal manželky dvě. ☺ Pokud žena zemřela bezdětná, muž dostal věno zpět, protože nebylo dosaženo účelu manželství. Žena byla ve společnosti ceněna právě nejvíce jako matka. A to ještě jako matka synů. Při porodu toužebně očekávaných potomků asistovala porodní bába, dítě bylo obmyto, potřeno solí na ochranu proti nečistým duchům, chlapci byli osmého dne obřezáni, výchova byla svěřena nejprve matkám, v pozdějším věku se výchovy ujal otec. V Novém zákoně to vypadalo obdobně. Ale jedna věc je dané společenské uspořádání, druhá věc je konkrétní každodenní společný život.
Pokud vystupuje některá maminka z řady, pak je to určitě Marie, matka Páně, o které můžeme říci, že především oplývala zbožností a dobrotou. Taková žena je učiněný poklad. Je to postoj naslouchání, poslušnosti a následování. Z takového postoje vyrůstají v církvi všechna poslání – kazatel, učitel, ale i otec a matka.
Marie je milostiplná. Znamená to zvláštní dar pramenící z lásky samotného Boha. V této milosti a lásce se skrývá její nejhlubší totožnost. Plodem této lásky je vyvolení Bohem, který si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění v lásce. Jako Marie i my jsme vyvoleni v Kristu od věčnosti a povoláni k důstojnosti Božího dětství, že jsme Bohem obdarováváni a milováni.
Vztah mezi mužem a ženou – to je věčné téma literatury, filmů i našeho
každodenního života. Tento vztah může být velmi nestálý a proměnlivý, ale také stálý a pevný jako vzácný kov či drahocenný kámen. Obrazným způsobem je vyjadřována pevnost soužití v manželství po určité době – stříbrná svatba po 25 letech, zlatá svatba po 50 letech a diamantová svatba po 60 letech. Vzácnými materiály a drahými kameny je tak ukázána trvalost vztahu mezi mužem a ženou v manželství, které bylo ustanoveno Bohem a které je Božím řádem. Jak to vyslovil Ježíš Kristus: „Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu, a proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo, takže už nejsou dva, ale jeden. Proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“
Dnes psychologové hovoří o tom, že na vztahu je třeba pracovat. Že to není jen tak, aby rodina fungovala. Myslím, že je důležité poznat a uvědomit si, co je právě na tom mém rodinném životě cenné a jedinečné. Souhlasíme, že i vzácný kámen manželství musí být ohlazován jako diamant s laskavostí, jemností, ohleduplností a vzájemnou něhou – pak se z něj stane křišťál velikého třpytu.
Ovšem co se týče rodin nejde jen o vnější lesk. Víme, že mít spoustu peněz, mít veliký a krásný dům ještě neznamená mít šťastnou rodinu v něm bydlící. V mnoha pohádkách se naznačuje, jak na zámcích a hradech rozmarní vládcové vymýšlejí války a daně, zatímco prostý lid žije skromně, solidárně a přitom docela šťastně ve svých nuzných chaloupkách. Proto si připomínáme, že láska je duchovní hodnota. Jak to slyšíme v Písni písní: „Kdyby někdo dával za lásku všechno své jmění, sklidil by jen pohrdání.“ Takový vztah důvěry a vzájemnosti v rodinách si nelze nijak zajistit, vynutit, koupit, je velkým darem a ve víře chápeme, že darem od Boha.
Právě dnes se mnoho hovoří o různých formách rodiny. Rodina je první
společenství. První škola. První základy vztahu k lidem vůbec. Na tom vztahu se vytváří vztah k bližnímu. A na něm se zpětně projeví Boží zaslíbení… Je zde mnoho nových aspektů. Neskutečná svoboda, možnost cestovat, pracovat v zahraničí, možnost rodinu plánovat. To všechno tu je a musíme se s tím nějak zodpovědně popasovat. Nelze nařídit ženám, aby zůstávaly v domácnostech a jen se věnovaly rodinnému krbu, stejně tak je ale nelze odhánět od dětí s tím, že chůva či paní na hlídání vše potřebné zařídí. Vše je na domluvě a my víme, že dnešní komunikace mnohdy selhává kvůli nedostatku porozumění, trpělivosti, vytrvalosti.
A tak se modlíme za to, aby naše láska vydržela, věřila, neztrácela naději.
Všem maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům patří veliké poděkování
za jejich odvahu, nasazení, náklonnost a dnes zejména maminkám
děkujeme a přejeme jim vše dobré. Žehnej Bože našim rodinám, ať v nich
převládá láska, pokoj a porozumění!

Amen.