Ž 36 Sk 2,37-47 J 20, 19-23 Písně č. 261, 267

Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křestve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povoláPán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal:„Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Sestry a bratři, dnes je slavnost vylití Ducha svatého. Slavíme narozeniny církve, obracíme se zpět, ale také dnes promýšlíme a prožíváme tuto událost, která má stále svou dynamiku a bytostně se nás dotýká.Duch svatý je výrazem pro proměňující moc pravého života, lásky a naděje. Člověk si klade otázku svého smyslu a své budoucnosti. Tuto otázku lze odkázat buď do skepse nebo do naděje. Tam, kde ji odkážeme do naděje, zjišťujeme, že mnohem důležitější, než že my jsme se rozhodli pro naději, je, že jsme se setkali s oslovením, s mocí – či jak to chcete nazvat, která uvedla náš život do znepokojení a do pohybu víry. Protože tato moc přesahuje vše, co máme ve svých rukou, co umíme pojmenovat, protože ji zakoušíme jako svůj přesah, říkáme, že je veskrze jiná, Boží – Duch svatý. Tehdy o letnicích to všechno začalo – setkání s touto mocí, zrodila se víra, že Ježíš je Pán, že Ježíš je Kristem, že to, co přinesl, má pro lidský život skutečný význam. Ze zmatených a bázlivých učedníků se stali vyznavači nového života, odpuštění, odmocnění zla a násilí, budoucnosti lásky. Tehdy o letnicích se začalo společenství víry, jehož pokračující součástí máme být i my…

Sestry a bratři, často slyšíme lidi postesknout si nad stavem současného světa. Ovzduší je znečištěné, vody jsou špinavé, za chvíli jí bude nedostatek, vztahy mezi lidmi neurovnané, zášť, neláska, rozvody, rozvraty, děti sedící u počítačů, neustálé boje ve světě.

Na jedné straně je to daň, krutá daň za všechno to moderní, krásné, šťastné, o které lidé tak rádi usilují, aniž by vůbec tušili, že si pod sebou vlastně podřezávají větev. Na druhé straně svět jiným nikdy nebyl. I když třeba v jiných barvách. Také první křesťané žili ve špatném světě. Tenkrát, jako my dnes, byly denní zprávy převážně špatnými zprávami. Přesto nebylo jejich zvěstování žalostným poselstvím o těchto skutečnostech. Místo toho, aby naříkali nad stále se zhoršujícím stavem světa, poukazovali na Ježíše, jako na naději světa. Už ve třetím století po Kristu napsal Cyprian svému příteli Donatovi: Je to špatný svět, Donate, neuvěřitelně špatný svět. Ale uprostřed tohoto světa jsem našel klidný a svatý lid, který odhalil veliké tajemství. Tito lidé našli radost, která je tisíckrát lepší, než radosti hříchu. Ostatní jimi pohrdají a pronásledují je, ale oni se o to zas tak moc nestarají. Tito lidé, Donate, jsou křesťané… a já jsem jedním z nich. Dnes, v 21. století, musíme stále zjišťovat, že náš svět je špatný, neuvěřitelně špatný. Evangelium však nezůstává jen u tohoto zjištění. Poselství, které Kristus světu přinesl, je radostné poselství, dobrá zpráva – tó euangelion.

Ve svém svatodušním kázání označil Petr tehdejší svět za zvrácené pokolení, ale neztrácel čas, aby nad současným stavem světa naříkal a žaloval, ale vyzýval své posluchače, aby se nechali z tohoto zvráceného pokolení zachránit. Poukazoval na ukřižovaného Ježíše, jako na Spasitele a naději všech lidí. Co potřebuje svět poznamenaný válkou, nepřátelstvím, závistí a nenávistí, neklidem a utrpením více, než skutečně dobrou zprávu? Apoštol Petr ji nese. Jeho kázání je vlastně první svatodušní kázání a tím také vzor kázání pro svátky Svatého Ducha. Všimněme si dobře, že nese naději. Reakce lidí byla zvláštní, svým způsobem prostá: ti, kteří jeho slovo přijali, se dali pokřtít. A pak se dále vzdělávali v apoštolském učení, žili ve společenství sester a bratrů, žili svátostí těla a krve Páně a na modlitbách. Byli plní svaté bázně, drželi se pohromadě, měli všechno společné. Společná shromáždění neopouštěli, svátost jim byla denním pokrmem. Jaký byl výsledek toho všeho? Radost, upřímnost srdcí, chvála Pánu. Tak vyrostla církev… Zkusme se i my otevřít pro tento silný prožitek, abychom mohli vyznat to, co Cyprian. Pak oslavíme svátky Ducha svatého.

Amen.