Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

admin

Sestry a bratři, každý může přijít za farářem a vyzvat – požádat jej, aby do obsahu modliteb přidal i jeho konkrétní: za blízké, za nemocné, za to, aby dobře proběhly určité události (oslavy narozenin apod.) a další. Doufáme, že této možnosti využijete a že se budeme modlit. Jde jen o návod, pomoc, samozřejmě nelze nikomu přesně určit, jak se má modlit. Přijměte to s velkorysostí a laskavostí…

Přišlo léto a vstupujeme do druhé půli kalendářního roku. Počátek července je tradičně spjat se jmény opata Prokopa, Cyrilem a Metodějem, Mistrem Janem Husem. Pozapomenutou postavou i svátkem je Památka Marie, Matky Páně. Věrné svědky víry chceme připomínat, byli shledáni následováníhodnými. V červenci byly také otevřeny mnohé Husovy sbory nejen v naší diecézi. Nastává čas dovolených, kdy i přes nejistoty dneška my a naši nejbližší cestujeme na místa, kde si chceme oddechnout a nabrat sil.

Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná!

(Žalm 117, 1-2)

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

(List Židům 11,1-3)

• 4. 7. Prokop, opat sázavský

• 5. 7. Slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj

• 6. 7. Mistr Jan Hus, Den české reformace

• 15. 8. Maria, Matka Páně

Prosíme za všechny, kteří jsou upracovaní a potřebují odpočinek; uchraň je od nehody a nebezpečí, ať prožijí krásné dny a spokojeni se vrátí domů. Pane, smiluj se.

Za ty, kteří nemohou jet na dovolenou, protože jsou příliš staří nebo nemocní nebo prostě nemají dost peněz; dej, ať oni i my poznáme, že život může být naplněný, i když přání zůstanou nesplněna.

Přijď na pomoc všem, kteří brání svoji vlast před válečnými útoky, a ochraň naši zemi před hrůzami války.

Prosíme, aby se v našem společenství cítil dobře každý, kdo k nám přijde.

Prosme o odvahu svědčit o své víře druhým lidem.

Prosme o vodu pro naši zemi a prosme o požehnání letošní úrodě.

Abychom za Mariino mateřství, které bylo nad každé požehnáno a vyvoleno, s uctivostí děkovali, modleme se k Hospodinu.

Za Husův sbor, dům modlitby, náš duchovní domov, ať i nadále slouží věřícím k setkání s Tebou. Ochraňuj náš stánek a všechny, kdo do něj s důvěrou vcházejí a obracejí se k Tobě.

Všem, kdo v našem společenství slaví v měsících červenci a srpnu narozeniny, vyprošujeme zdraví, štěstí, radost, Boží pokoj a požehnání!

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Přeji ti radost z cest

  • cest vedoucích přes hluboké bažiny, z vesnických cestiček lemovaných stromy, z hlubokých a dávno zapomenutých kolejí vyšlapaných v trávě se zvonky a skrytými prameny, s křikem kolihy, se skřivany

– Z cest ženoucích se po svazích kopců k moři,

– Z cesty do Říma, cesty k moři, z cesty na ostrovy

– Z cesty domů…

Z dárkové knihy Šťastný den

Život každého z nás je cestou.

Cestou plnou křižovatek, příležitostí, nebezpečí a rozhodování.

Krása, ale i tíže života spočívá v tom,

že putovat musíme každý sám za sebe.

Náš život za nás nikdo jiný žít nemůže.

Oporou pro náš život je ale přátelství.

Přátelé si totiž na cestě pomáhají.

A vidí společně více než jednotlivec.

Naším prvním a věrným přítelem je Bůh.

On vidí v souvislostech, vidí dopředu i zpět. Vidí do srdce.

Bohudíky!

Zdroj: https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/r-2004-ukaz-mi-sve-cesty-hospodine

Sestry a bratři, každý může přijít za farářem a vyzvat – požádat jej, aby do obsahu modliteb přidal i jeho konkrétní: za blízké, za nemocné, za to, aby dobře proběhly určité události (oslavy narozenin apod.) a další. Doufáme, že této možnosti využijete a že se budeme modlit. Jde jen o návod, pomoc, samozřejmě nelze nikomu přesně určit, jak se má modlit. Přijměte to s velkorysostí a laskavostí…

Letos je červen ve znamení třetí části církevního roku, a to Letnic. Jedná se vlastně o vyvrcholení Velikonoc. V červnu se koná Noc kostelů a tradičně vzpomeneme život a dílo patriarchy Dr. Karla Farského i 80 let od vyhlazení Lidic a Ležáků. V závěru měsíce budeme připomínat Den křesťanské rodiny a svátek apoštolů Petra a Pavla.

Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá,

čekám na jeho slovo

(Žalm 130,5)

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.

(Skutky 2, 41-44)

• 5. 6. Hod Boží svatodušní

• 5. 6. Světový den životního prostředí

• 10. a 24. 6. Vyhlazení obcí Lidice a Ležáky

• 12. 6. Boží Trojice

• 12. 6. Památka patriarchy Karla Farského (Pouť do Škodějova)

• 23. 6. Den křesťanské rodiny

• 27. 6. Den památky obětí komunistického režimu

• 29. 6. Památka apoštolů Petra a Pavla

Kriste, světlo a spáso všech národů, naplň nás ohněm svého Ducha, ať vydáváme svědectví o tvém vzkříšení. Prosíme tě: Pane, smiluj se!

Za obnovu celé církve Boží působením Ducha svatého…

Vzpomínáme na nevinné oběti z obcí Lidice a Ležáky, kteří zemřeli pro krutost a nelidskost nacistických okupantů. Všem obětem buď věčná paměť!

Obracíme se k Tobě s naléhavou prosbou o mír na celém světě, nyní zvláště na Ukrajině, kde probíhají těžké válečné konflikty.

Tvému milosrdenství svěřujeme všechny trpící, uprchlíky, oběti válek, sirotky, vdovy, všechny vojáky a všechny lidi, kteří jsou nuceni zabíjet a šířit násilí.

Ať tvůj Duch, Pane, přemůže tvrdost lidských srdcí.

Modleme se za dobré vztahy mezi státem a církvemi v naší vlasti. Dej všem zúčastněným moudrost a porozumění.

Za Husův sbor, dům modlitby, náš duchovní domov, ať i nadále slouží věřícím k setkání s Tebou. Ochraňuj tento stánek a všechny, kdo do něj s důvěrou vcházejí a obracejí se k Tobě.

Všem, kdo v našem společenství slaví v měsíci červnu narozeniny, vyprošujeme zdraví, štěstí, radost, Boží pokoj a požehnání!

Bože, náš Otče, tys o Letnicích naplnil učedníky Páně mocí Ducha svatého a dal jsi jim odvahu ke svědectví. Daruj své církvi i jednotlivým věřícím plnost téhož Ducha. Obnov a oživ naši víru, naději a lásku, upevni nás v dobrém a veď nás ke svědectví. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Amen.

Biskup přijede na vizitaci a starostlivě si prohlíží malou modlitebnu. „Kolik členů vlastně má váš sbor, bratře?“ zeptá se. „Dvanáct set,“ odpoví farář. „A to se sem všichni vejdou?“ „Inu, když vejdou všichni, tak se nevejdou. Ale protože všichni nikdy nevejdou, tak se vejdou.“

Farář potká staršího člena sboru a zeptá se: „Jak se vám daří?“ „Dobře.“ „Ale slyšel jsem, že vaše žena prý je nemocná?“ „Ano, ale vy jste se ptal, jak se daří mně!“

V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech dostal farář obálku s padesátikorunou. Na přiloženém lístku stálo: „Ukradl jsem ve vašem kostele dvě stě korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto padesát korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.“

Velice podprůměrný varhaník se ucházel o místo ve velkém městském kostele. Tamní farář se informoval u kolegy na kvality uchazeče. Zakrátko dostal odpověď: „Pan X. je hudebník, o kterém v Bibli stojí: Jeho pravice neví, co činí levice.

Dítě je s rodiči prvně na hřbitově a horlivě studuje nápisy na náhrobcích. Potom se zeptá: „Mami, a kde jsou pohřbeni zlí lidé?“

Z knihy Bůh má veselé lidi rád

V pátek 10. června se v Husově sboru opět sejdeme při tradiční Noci kostelů. V 18.00 nás svolá zvon a troubení z věže:

18.15 – úvod a slovo ke 430. výročí narození J. A. Komenského; doplněno písněmi z jeho tvorby a hudbou jeho času; Co J. A. K. říká k dnešku?

19.00 – Jan Skácel, 100. výročí narození moravského básníka; přednáší Lukáš Průša. + doprovázeno folklorní hudbou;
20.00 – farářské vtípky – duchovní sebereflexi se budete opravdu smát.

Během večera si lehce připomeneme 100 let od narození beatníka J. Cerouaca i 200 let od narození zakladatele genetiky Gregora Mendela.

Pohoštění jako vždycky při přátelských setkáváních. Moc se na vás těšíme.

Jana Šilerová

Na sobotu 30. dubna 2022 byla do Přerova naplánována diecézní pouť k uctění J. A. Komenského. Věřící z Olomoucké diecéze se sešli k bohoslužbě ve Sboru Jana Blahoslava v 10 hodin. Sloužili br. patriarcha Tomáš Butta, biskup Tomáš Chytil a místní farářka Alena Milová. Účastnil se také evangelický farář Marek Zikmund. Bohoslužbu doprovázel na varhany církevní kantor Zdeněk Kovalčík a pěveckými vstupy posloužilo Komorní sdružení pro duchovní hudbu Ostrava pod vedením Pavly Dědičové. Na závěr bohoslužby předal br patriarcha pamětní medaile olomouckému biskupovi, farářce A. Milové, M. Zikmundovi, em. biskupce Janě Šilerové a církevnímu historikovi Bohdanu Kaňákovi.

Po bohoslužbě přešli poutníci k soše J. A. Komenského, umístěné před nedalekým evangelickým kostelem, kde je znázorněn jako učitel se žákem. Zde krátce pohovořil farář M. Zikmund. Po obědě v Městském domě se účastníci zastavili na místě bývalé školy Jednoty bratrské, dnes Památníku Jednoty bratrské, kde výklad působivě podal archeolog Zdeněk Schenk. V muzeu – zámku začalo program 20 minutovým vystoupením Komorní sdružení pro duchovní hudbu Ostrava, následovala přednáška pracovnice muzea paní Heleny Kovářové na téma „Po stopách J. A. Komenského v Přerově“. Komenioložce pak předal br patriarcha s poděkováním taktéž pamětní medaili. Poté si poutníci prohlédli expozice v muzeu a výstavy Cesta světla, kterou prováděla malířka Anna Sypěnová, a Kartograf J. A. Komenský.

Pouť byla ukončena před 17. hodinou promluvou br. patriarchy u sochy Jana Blahoslava, stojící před zámkem- muzeem a modlitbou biskupa T. Chytila. Bylo krásné jarní počasí, převládala pokojná a přátelská atmosféra, a tak lze označit celu akci za vydařenou. Děkujeme Bohu za vše dobré a organizátorům především z místní náb. obce za ochotu a obětavost. Reportáž z celé akce uvede Česká televize v Křesťanském magazínu v neděli 22. května 2022.

POZDRAV A PŘÁNÍ K VELIKONOCŮM

Vážení a milí, sestry a bratři, před několika týdny jsme opět zaznamenali příchod jara a nyní jsou před námi Velikonoce. Křesťané se na všechny veliké svátky připravují, zde jde o půst a pokání. S tím se i méně zainteresovaným podvědomě nejvíce vybaví hladovění, odříkání, konání dobrých skutků. Ale zdá se, že znovu objevujeme, jak nejen v dnešní době a společnosti slavit svátky, ale také, jak se na ně připravit. Vždyť se toho tolik změnilo! Pamatuji si, jak jsme jako malí chodili s pomlázkou a měli radost z každé čokolády, kraslice, bonbónu. A pomlázku jsme si pletli. Dnes jezdíme autem. Koupit si lze nejen pomlázky, ale i uvařená vejce. Na ulici již koledníky není moc vidět. Potěšit děti je stále náročnější.

Při bohoslužbách ve Svatém týdnu se snažíme nadále putovat s Ježíšem, zúročit dosavadní postní přípravu a vstupovat do příběhu, který vrcholí tajemstvím opředenou radostí nedělního velikonočního rána. Cesta to není snadná. Vede na kříž. Tu se mnozí zarazí a couvnou. Život každého z nás je někdy pohodový, jindy složitý a jsou okamžiky, kdy jsme na hranici. Kdy jde takzvaně do tuhého. Bible ovšem ukazuje, že právě tam můžeme nacházet smysl, přesah, rozumíme dění více do hloubky, jsme Bohu blíž. V tom divném, těžkém, bolestném, se odhalují pravé i falešné vztahy, tam, kde bychom to už nečekali, se Bůh dává poznat.

To je naděje pro nás několik let chycené v koronavirové pandemii a jejím marasmu. To je naděje pro válečnými nepokoji zmítaný svět. To je naděje pro všechny, kdo se ocitli v koncích; kdo jako by byli definitivně poraženi v zápase se zlem, lží a nenávistí… Kolik takových lidí bylo, je… a asi ještě bude!?

Mysleme na všechny ty situace, kdy to po lidsku nevypadá nadějně, spíš naopak. Tam, kde už skoro nic nezbylo, se s námi potkává Bůh. A v něm život věčný Dobra, Pravdy a Krásy a zlo je poraženo. Připomínejme si také, že nejsme obdivovatelé utrpení, i když je nechceme ani bagatelizovat. Ne, Kristovým životem bylo to zlé poraženo. I my jsme toho svědky, že život je Boží dar a každý projev lásky se počítá. Kéž by naše činy a slova věrohodně odkazovaly na toto radostné poselství! Na samé hranici našeho malého světa se otvírá něco nového – velký svět Boží.

Požehnané Velikonoce!

Ve Svatý týden 2022

Tomáš Chytil, biskup

Olomoucká diecéze Církve československé husitské prodlužuje vyhledávací řízení na funkci diecézní/-ho tajemníka/-ce v úvazku 1,0.

Požadavky:

– zakotvenost v CČSH

– kladný vztah k administrativě

– pečlivost, komunikativnost

– dokončené min. SŠ vzdělání s maturitou

– trestní bezúhonnost doložená výpisem z rejstříku trestů

– dobrá uživatelská znalost práce na počítači

– řidičský průkaz skupiny B výhodou (není podmínkou)

Výše mzdy se řídí církevními předpisy. Předpokládaný termín nástupu je 1.7.2022.

Více informací na tel.: 731 210 814 nebo e-mailu: tomas.chytil@ccsh.cz.

Nabídky se životopisem zasílejte nejpozději do 31.5.2022 prostřednictvím e-mailové adresy dieceze.olomouc@ccsh.cz nebo poštou na: Olomoucká diecéze Církve československé husitské, Žilinská 113/5, 779 00 Olomouc.

V měsíci dubnu vrcholí naše příprava na Velikonoce. Před jeho půlí vstoupíme do Svatého týdne, do centra křesťanství, velikonočního Třídenní, kdy si věřící při bohoslužbách připomínají události od ustanovení Poslední večeře, přes soud, umučení a ukřižování Ježíše Krista, aby mohli žasnout o Veliké noci, kdy se stal největší zázrak v dějinách lidstva. Radost z vítězství lásky nad smrtí, slavnost Vzkříšení Páně, pokračuje velikonočním časem dalších 40 dní, kdy se Ježíš zjevuje svým nejbližším, poté vystupuje na nebe (Nanebevstoupení Páně), a po dalších 10 dnech církev slaví seslání Ducha svatého – Letnice. To jsou ovšem pro letošek svátky červnové…

Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední,

a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.

(L 22, 26)

Jak nesmírně veliký je Bůh ve své moci k nám, kteří věříme! Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích. Aleluja!

(Ef 1, 19-20)

• 10. 4. Květná neděle

• 14. 4. Zelený čtvrtek

• 15. 4. Velký pátek

• 16. 4. Bílá sobota

• 17. 4. Boží hod velikonoční – Vzkříšení Páně

• 18. 4. Pondělí velikonoční

• 24. 4. 1. neděle po Velikonocích – Božího milosrdenství

• 30. 4. Diecézní pouť do Přerova – Připomínka J. A. Komenského

Modleme se:

Toto je den, který učinil Pán. Jásejme, radujme se a prosme:

Aby tvůj pokoj zastavil války na zemi, prosíme Tě za mírové řešení složité situace na Ukrajině. Pane, smiluj se.

Za všechny, kdo jsou na cestách, za bezdomovce, za uprchlíky, za sirotky a vdovy.

Pane, tys prošel cestou utrpení a kříže, posiluj všechny trpící, nemocné, pronásledované a nešťastné a potěš je mocí svého Ducha. Společně tě prosíme: Pane, smiluj se.

Aby pronásledovaní křesťané našli úkryt v tvém otevřeném boku, v blízkosti tvého srdce.

Za celé křesťanstvo, aby se naplnilo tvé slovo: „Bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.“

Za ty, kdo hledají recept na lásku, úspěch a bohatství, ať v tobě najdou spásu.

Vysvoboď každého, koho závislost zbavila vůle něco se sebou dělat.

Ať naši drazí zesnulí žijí s tebou v radosti věčné a nekonečné.

Všem, kdo v našem společenství slaví v měsíci dubnu narozeniny, vyprošujeme zdraví, štěstí, radost, Boží pokoj a požehnání!

To ty jsi, Pane Ježíši, náš vítězný Pastýř, naše spása; ty nás vyslyšíš. Ty, který žiješ a vládneš po všechny věky věků. Amen.

* Před branami jednoho města seděl starý muž. Každý, kdo chtěl jít do města, musel projít kolem něj. Jeden cizinec se zastavil a zeptal se staříka: “Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě?“„Jací byli tam, kde jsi byl naposled? “ zeptal se ho stařík.

Úžasní. Cítil jsem se tam velmi dobře. Byli přátelští, velkorysí a ochotní pomoci, když bylo potřeba. “„Tak snad takoví budou i zde. “ řekl stařík.

Pak se zastavil při staříkovi jiný cizinec.

Také se ho zeptal: „Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě? “„Jací byli tam, kde jsi byl naposled? “ zeptal se stařík „Strašní. Byli nepřátelští, hádaví a nikdy nikomu nepomohli. “„Obávám se, že takoví lidé budou i zde,“ odpověděl stařík.

* „Jsem vděčen za dveře, kterými jsem směl a smím ke svým přátelům vstupovat. Chovám naději, že za jinými dveřmi, těmi věčnými budou naše vztahy se všemi, jež v duchu objímáme, na nevídané a neslýchané úrovni, zbavené všech omylů i tělesných neduhů, prosvětleny a obnoveny. Žijeme na tomto světě nejen pro svou vlastní cestu k věčnosti, ale též pro vytváření a rozvíjení vztahů, pro pěstování vzájemna. Neučinil snad sám Bůh člověka pro lásku mezi sebou a námi?“

Miroslav Matouš, básník a duchovní