Na počátek adventu

Adventem začíná vánoční doba. Dokážeme si vzpomenout, jaký byl loňský advent? Nejspíš byl úplně stejný jako ten letošní. Pošmourný čas bláta a sněhu, kdy nám začíná téct do bot. Ale jsme zas o rok moudřejší a zkušenější. Jak dnes vypadá náš vztah Já – a Bůh? Nezůstali jsme stát na místě? Taky bývá, že po svátcích se naší vírou děje to, co s vánočními ozdobami. Končí na dně skříně – až do příštího roku. Musí to tak být? Naše víra je vztah a každý vztah se musí pěstovat, jinak uvadá a mizí. Advent, to je díl vánočního času, který jsme si vyhradili, abychom se mohli na Vánoce připravit. Nechat si projít hlavou, co to pro mě znamená – když mi do života vstoupí, kdo mě má moc vytrhnout ze zmatku a pobíhání v kruhu (navíc možná s pocitem, že přitom pořád sestupuju dolů). O Vánocích Ježíš vstupuje do našich dějin. Tak třeba buddhisté žádné dějiny nemají, všecko jsou pro ně jenom malůvky na oponě, která se nakonec roztáhne. Nám se Bůh zjevuje v našem životním čase, a ten chce zachránit.
Takže advent, příchod. A moje setkání s tím, kdo přichází. Možná přitom stojí za to obrátit se a podívat se zpátky na ty uplynulé dny a týdny. Jak to mám ve svém životě. Co když je v něm plno spokojenosti se sebou a zároveň farizejského přesvědčení, že jsem lepší než ti druzí – a zároveň plno podtrhů, triků a nepoctivosti? Možná je na místě napřímit své životní stezky a vyrovnat cesty?
Mně osobně se líbí způsob, jakým slaví vánoční svátky Francouzi. Dárky dávají jen dětem. Dospělí si doma nenadělují, necídí a neleští domácnost. Složí se a za společné peníze si nakoupí jídlo a pití, které by si jinak nedovolili. A k tomu si zaplatí nějaké společné potěšení, divadlo, koncert nebo třeba lední revue. A pak si to o Vánocích spolu užívají, jsou uvolnění a mají se rádi.
Evangelní apel pro první neděli adventní nám připomíná Ježíšův druhý příchod na konci času, na konci našeho pozemského života. Bděte, říká nám Ježíš, abyste nepřeslechli ten tichý hlas, který vás vede k úvahám, jaký to má všecko smysl. Jak žít. Jak žít, abychom to podstatné nepropásli. Abychom umírali v pokoji, a ne s vědomím, že jsme se celý život honili za něčím, na čem vlastně nezáleží, a všechny důležité věci odkládali a tlačili před sebou, až jednou bude čas…
Tak buďme bdělí a nenechme se ohlušit šíleným  rachotem, jakým už nás začíná válcovat ten předvánoční démon reklamy. Nenechme čtyři týdny adventu utonout v předvánočním shonu, a ani v nějakých druhořadých přípravách. Aby po svátcích našim dětem a vnoučatům nezůstaly jenom více nebo méně chatrné spotřební dárky pod stromečkem.  Kouzlo Vánoc je v něčem jiném.