PŘIJDE, PŘIJDE, NÁŠ SPASITEL
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista!
Sestry a bratři, zdravím Vás v čase, kdy opět vstupujeme do adventního období. Zaslibuje se nám krásná budoucnost, protože a jednoduše Pán přijde! Již starozákonní proroci měli vize slavné budoucnosti, což nás nepřestává překvapovat, protože mnohdy jejich přítomnost byla ubohá. A ta naše?
Pokud mohu hovořit obecně, tak máme zase o jeden pořádně rozjitřený konflikt na Blízkém Východě navíc, trvá válka na východ od našich hranic a na západní frontě zatím klid? Uvidíme. V naší vlasti sledujeme předpovědi odborníků v oblasti energetické, ekonomické, politické. Jisté dobře zorganizované skupiny pracujících se pustily do stávky za vyšší platové ohodnocení. Ale jinak máme příležitost jako každoročně projevit svou dobrotu a štědrost na nejrůznějších dobročinných akcích, procházet jarmarky i podivovat se nad zářícími světelnými symboly, více či méně umělecky zdařilými. Hlavně, že svítí. A všichni tady vítáme zimu, mráz i sníh, které prověří naši odolnost.
Adventní doba klade na věřící lidi nároky, ovšem rozhodně tu není náboženství jako něco, co by v lidech mělo udržovat strach a nejistotu. Výzva evangelia přece zní: Nebojte se! Vždyť advent poukazuje k pevnému bodu, který zůstává, i když se kolem nás i v nás vše otřásá a chvěje, a který se nám přibližuje. Toto období má přinést ztišení a pokoj, aby člověk mohl lépe a hlouběji vnímat zvěst o příchodu Spasitele. Jsme vyzváni k pokání, k upřímnosti. Jestliže si někdo stěžuje, že předvánoční doba ho vysiluje a vyčerpává, pak se ale musí ptát sebe sama, kdo za to může. Dospělý člověk má přece svobodu se rozhodnout, co a jak bude nebo nebude dělat. Není nakonec tento čas i výzvou k lepšímu naslouchání ostatním i sobě?
Pán přijde. Přichází stále. Je to tajemství. Víme, že máme žít podle Božího slova již dnes. Prosíme o moudrost a odvahu. O trpělivost a umění rozpoznávat, kdy se zastavit a kdy se zase rozpohybovat. Připomínáme si Ježíšův první příchod v Betlémě, očekáváme jeho druhý příchod, dovršení všeho a zároveň vnímáme a přijímáme to, co nám v každou chvíli dává, jak se v nás stále nově rodí a chce v nás růst a nést dobré plody. Proč mu to nedovolit?
Přijde, přijde náš Spasitel, všichni zaplesejme; přijde, přijde Vykupitel, chválu Bohu vzdejme!
S přáním pokojného a požehnaného času adventního
2. 12. L.P. 2023
Tomáš Chytil, biskup
Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“
Jan 14,2
Sestry a bratři, opět se ocitáme v čase, kdy si připomínáme naše drahé zemřelé. Nejsme imunní a tak se nás přirozeně dotýkají odchody blízkých z tohoto světa i vědomí konečnosti lidské existence.
Toto období nám každoročně přijde podobné. Spousta návštěvníků hřbitovů, pěkná výzdoba – svíce, květiny, věnce. Auta lemují vozovky všech tříd, protože někteří chtějí stihnout opravdu všechny hroby, všechny urnové háje, kde mají co dělat – a kdy je vhodnější příležitost než nyní? Hřbitovy mají prodlouženou otevírací dobu.
I kdybychom o smrti nehovořili, nebo se jí snažili vytěsnit na okraj naší pozornosti a zájmu, stejně se vždycky nějakým způsobem připomene. Většina spoluobčanů se spíše věnuje vzpomínce, než že by jim tyto dny sloužily jako vyznání víry v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti naší přemohl, aby nám získal království Boží věčné. V žádném případě však nemůžeme bagatelizovat úsilí vynakládané k výzdobě hrobů. Lidé tím ještě mohou chtít vědomě či podvědomě něco „sdělit“ , dopovědět ze svého nitra, co mělo být vyřčeno, ale z nejrůznějších důvodů k tomu za života svých blízkých nenašli čas či ochotu. Jde o autentický projev úcty a lásky.
V Bibli se hovoří o smrti také, celé poselství však nevyznívá smutně ani tragicky. Písmo nás nabádá, abychom na ni byli připraveni. Jak ale taková připravenost má vypadat konkrétně, může být veliká otázka. Celý život může být pojímán jako cesta ke smrti. Pamatuj na to, že zemřeš! Zní to dost pesimisticky, takové putování by bylo velmi smutné a naštěstí víme, že život přináší spoustu úžasných nabídek, zážitků, pocitů štěstí a naplnění, že těžko můžeme jen sklesle myslet na dny poslední.
Na druhou stranu neexistuje příslovečná lehkost bytí, kdy by si člověk jen tak bezstarostně proplouval a házel věci za hlavu. Určitá tíže či zátěž jsou vlastně přirozené a taky potřebné, aby se naše loďky nezmítaly ve víru událostí a dnů, podle toho, kdy a kam zavane vítr. Ani však nemohou být přetížené, aby nešly ke dnu. Určitý ponor je prostě potřebný, zakotvení velice důležité. Ať jde o rodinu, pokrevní či církevní, nebo přátele, kamarády, sousedy, popř. smysluplnou práci, koníčky atd. Zažíváme společně dobré i zlé, co žití přináší, tito blízcí nám pomáhají, můžeme se na ně spolehnout, v těžkých chvílích máme oporu. Jednou z těch nejtěžších zkoušek je vyrovnání se se smrtí blízkého člověka i s vědomím vlastní konečnosti.
Možná jste viděli pěkný film Griffin a Phoenixová. Je o milencích nevyléčitelně nemocných. Ona má leukémii, on rakovinu plic. Oběma zbývá asi rok života. Snaží se na to zapomenout a život si zařídí jako neustálý karneval radosti, zábavy, hry. Své nemoci se smějí a snaží se žít jako ostatní, i když občas propadají smutku. Protože je nemoc stále s nimi, nedá se zahnat. Ona umírá první. Slabost tohoto postoje se pak projeví ve chvíli, kdy on, Griffin, po jednom z dalších záchvatů bolesti bere do rukou hever a ve vzteku a bezmocnosti rozbíjí všechna auta, co mu přijdou pod ruku… Tím film končí. Takový postoj se ukazuje jako krátkodechý, byť najít opravdovou lásku není vůbec málo. A Bůh blahoslaví plačící.
Bible nabízí jiný přístup k bolesti a smrti. Člověk utrpení a bolest cítí, nezakrývá je, nepřehlušuje ani prací, ani zábavou. Prostě je přijímá. Nese je v sobě jako jistý úděl. Jde dál s určitou pokorou.
V Janově evangeliu nacházíme slova o tom, že máme připraven v nebi domov. Kristus říká: Já jsem cesta, pravda a život. Naděje, že máme připraven příbytek v nebesích, kde se jednou sejdeme, nám dává naději do tohoto světa a života. Po putování pozemském se vracíme k Bohu, Otci. Právě s tímto vědomím „připraveného místa“ bychom i my měli přijímat trápení a bolesti. Není v tom ani přehnané hrdinství, ani vyhýbání se těžkostem. Po vzoru Kristově máme přijímat vše, co života běh přináší s pokorou a v hluboké důvěře v Boha Stvořitele.
Sestry a bratři, v těchto dnech se snažíme najít vhodná slova pro citlivá a rozechvělá srdce našich bližních. Navzájem se máme povzbuzovat (1 Te 4,18). Smrt nemá poslední slovo. Láska je větší než smrt. Bůh nás miluje a skutečná láska má vždy cenu a obstojí.
Kéž nás myšlenky na smrtelnost nenaplňují beznadějí. Kéž v nás Bůh vzbuzuje a posiluje víru v Ježíše Krista a vede nás spolu s ním k životu, který nepomíjí!
30.října 2023
Tomáš Chytil
Chci před Tebou, Pane,
vzpomenout na své mrtvé.
Na všechny, kteří patřili ke mně a odešli.
Připadá mi, jako by se mnou šla životem
velká skupina lidí
a každým okamžikem se někdo mlčky
odloučil, odbočil z cesty
a ztratil se ve tmě.
Skupina je stále menší a tišší
a jednoho dne také já mlčky odbočím.
Ti, kteří odešli, mlčí. Napodobují tvé mlčení.
Zůstávají pro mě skrytí, protože vešli do
tvého života. Slova jejich lásky ke mně
splynula s jásotem tvé nekonečné lásky.
Zde na světě se my lidé ustaraně
a uspěchaně ujišťujeme o vzájemné lásce.
Ty však chceš, abychom na důkaz víry
pomocí skutků lásky opustili sami sebe
a smysl svého života našli v Tvém životě.
V něm žijí ti, kteří nás předešli. Protože žijí,
mlčí. My naproti tomu hlasitě mluvíme,
abychom zapomněli, že jsme smrtelní.
Karel Rahner: MODLITBA ZA MRTVÉ
Děkujeme ti, Bože, za státní svrchovanost a samostatnost. Jsme národ Václava, Husa, Komenského, Masaryka, ale někdy zapomínáme, že tito lidé byli muži víry.
Prosíme, pomoz, aby je celý náš národ následoval ve víře.
Děkujeme ti za všechny, kteří v dnešní době vedou děti a mladé lidi k lásce k rodné zemi, vlasti a českému jazyku. Jen ten, kdo si váží svého národa a své země, si dovede ctít a vážit příslušníků jiných národů a ras.
Přimlouváme se za náš národ a za naši krásnou zemi. Zapal svatý Bože srdce českého lidu opět svým svatým Duchem, aby tě hledal, miloval tvá přikázání a stal se tvým lidem.
Dej, abychom se nezapomínali modlit za ostatní, i za státníky a lidi zvolené a postavené do čela společnosti. Nedej zahynouti nám ni budoucím. Amen.
Usnesení Ústřední rady CČSH č. 1.8.74 z 11. 11. 2006
Ústřední rada schválila usnesení liturgického a pastoračně –výchovného výboru k otázce soužití homosexuálů v následujícím znění:
1. Liturgický a pastoračně-výchovný výbor se shodují v tom, že není třeba vytvářet žádný obřad.
2. Od ekumenicko-zahraničního výboru je třeba získat studijní materiály k této otázce z domácí i zahraniční ekumeny – zdroj Světová rada církví a Konference evropských církví.
3. Pastorační přístup k této otázce je vyjádřen v bodu 3 a 4 předlohy připravené sociálně-etickým sněmovním výborem:
Lidské poznání včetně poznání vědeckého je nedokonalé. Neznáme dobře Boží vůli a nemůžeme odsoudit něco, s čím se člověk s Božím vědomím narodil. Lidé homosexuální mají plné právo být přijímáni v křesťanské lásce a úctě stejně jako lidé heterosexuální.
Partnerské soužití osob stejného pohlaví se nemůže stát manželstvím. Manželství spolu mohou uzavřít výhradně jen muž a žena.
4. Jedná se o intimní vztahy, a tudíž mají zůstat na této úrovni. Zveřejňování budiž střízlivé, věcné, bez afektu, nelze z toho dělat exhibici.
5. Homosexuálové mají právo, jde-li o věřící lidi, přijímat svátosti kromě manželství. V případě přijetí svátosti svěcení kněžstva jde o odpovědnost a pastorační povinnost příslušného biskupa.
6. Uzavřít registrované partnerství lze pouze před státními orgány nikoliv v církvi – při žádném církevním obřadu.
7. Pro všechny duchovní je závazným dokumentem pro konání svátostí a obřadů pouze Agenda CČSH, schválená sněmem a vydaná v roce 2006.
8. Svátost manželství je vysluhována v církevním prostředí, výjimečně ve vhodném důstojném prostředí se souhlasem biskupa.“
Usnesení č. 1.3.206 ze dne 12. října 2019
Ústřední rada schvaluje pastorační směrnici připravenou biskupskou radou v následujícím znění:
„Pastorační pohled na otázku života křesťanů stejnopohlavní orientace s přihlédnutím k jejich případné svátostné službě v církvi s ohledem na praktické přístupy v duchovní správě.
Homosexuálně orientovaní věřící mají možnost přijmout v CČSH všechny svátosti; svátost manželství je výhradně udělována muži a ženě (ZV CČSH, čl. 337 a 338; viz Pastorační pravidla ke svátostem, část V, odst. 2, schváleno VIII. sněmem CČSH).
Pro udělení jáhenského a kněžského svěcení je důležité Boží povolání a církevní pověření ke službě.
Svátost jáhenského a kněžského svěcení je v CČSH udělována způsobilým mužům i ženám. V případě homosexuální orientace je na zvážení místně příslušného biskupa, zda udělení jáhenského a kněžského svěcení navrhne a po schválení příslušnými orgány (diecézní a ústřední radou) vysvětí.
Ustanovování duchovních a farářů do konkrétní náboženské obce je navrhováno místně příslušným biskupem po projednání s příslušnou náboženskou obcí (ŘDS § 21, odst. 2, písm b) a schválené diecézní radou.“
7. ŘÍJEN 2023
Vyjadřujeme solidaritu státu Izrael a jeho občanům a odsuzujeme teroristické napadení tohoto státu islamistickým hnutím Hamás, ke kterému došlo v židovský sváteční den 7. října 2023.
Vyslovujeme velké znepokojení nad eskalujícím válečným konfliktem, modlíme se za oběti násilí a za spravedlivé řešení a bezpečnost.
Připojujeme se k modlitbám za pokoj a mír v této oblasti i v dalších místech ve světě, kde umírají lidé z důvodu nenávisti a válečných střetů.
Biskupové Církve československé husitské