Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Sestry a bratři!

 

     S apoštolem Pavlem: přeji nám všem milost a pokoj od Boha, našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Přátelé v Kristu, je tu nejtěžší zkouška našich časů. A většina našich věřících patří k lidem, kteří jsou  epidemií koronaviru nejvíc ohroženi. Jsme ale ohrožení všichni. Přitom věříme, že to s námi nebude tak zlé jako při poslední pandemii. Španělská chřipka po první světové válce zabila víc lidí, než jich ve válce padlo, umřelo na ni 50 miliónů lidí… Otec mi vyprávěl, jak na španělskou chřipku zemřel jeho starší bratr. Jsem tady, protože otec to tehdy přežil. Naši rodiče a prarodiče museli přetrpět dvě světové války, my jsme, z Boží milosti, žili v dostatku a bezpečí a jenom sledovali, co za hrůzy se ve světě dějí. Teď prožíváme konec té pětasedmdesátileté idyly.

     Víme ze Starého zákona, když se lidu Zaslíbené země vedlo dobře, zapomínali na Hospodina, a vraceli se k němu, až když nastaly těžké časy. I zde nás Písmo vede k obrácení. Co s námi bude? V čase koronaviru máme možná někdo před sebou jen dvacet dnů života. Tolik trvá průměrná doba od prvních příznaků do osudového konce. Ale vždyť přece nikdo nevíme, zda tu budeme ještě zítra, bez ohledu na to, jestli tu řádí nějaká pandemie nebo ne. Teď si jen lépe uvědomujeme, jak to s námi je. Jsme opravdu v čase pokání, v čase postním.

     Není nám teď dovoleno setkávat se, scházet se a společně se modlit, ale pořád jsme spolu ve spojení, telefonicky, na facebooku, e-mailem, jak to jde. A modlíme se, za sebe navzájem, za všechny karanténou odříznuté od světa a zvlášť za náboženskou obec CČSH v Litovli, její farářku sestru Haltofovou a její rodinu, za všechny nemocné a za všechny ohrožené. Modlíme se za všechny v první linii boje s koronavirem, za zdravotníky, sociální pracovníky, hasiče, policisty a vojáky a také za všechny, kteří pracují pro druhé a pomáhají druhým. Modlíme se za naši církev, za všechny křesťany, za náš národ a za celý svět. A děkujeme Pánu, že nás nese. Sledujeme, jak se naše sbory stávají centry pomoci pro potřebné lidi, a jak se přitom věnují duchovní péči o věřící, kteří se nemohou sejít na bohoslužbách. V době, kdy se celá společnost semknula, jsou naši věřící často úžasní. Jeden příklad: hovořil jsem telefonicky s naší vzácnou sestrou Ožanovou, má přes osmdesát let, byla mnoho let členkou diecézní rady a ještě déle předsedkyní rady starších v Ostravě – Michálkovich. Říkala: s manželem jsme zdrávi, nikam nemusíme chodit, dcery nám všecko donesou. A také mi nosí látku, ušila jsem sto roušek. Zeťák přišel, že by potřeboval ještě další, tak šiju dál… Děkujeme Pánu za každý takový postoj a takovou pomoc!

   Jaké nás čekají časy? Jak se bude tahle krize vyvíjet?  Nevíme. A ani nevíme, jak budeme moci být potřební. Ale, sestry a bratři, osvědčujeme se a už jsme se osvědčili jako Ježíšovi lidé ve světě. Děkuji vám za věrnost, vydržíme. Pán Ježíš říká, kde je náš poklad, tam bude i naše srdce.

Váš bratr biskup Rudolf

Promluva k 3.neděle postní

15.3.2020

Texty z Písma: Exodus 17,3-7; Římanům 5,1-8; Jan 4,5-42

Sestry a bratři,

dnešní texty z Písma poukazují na základní lidskou potřebu, kterou je „žízeň“, ať fyzickou či duchovní. Hledala jsem, jak dlouho člověk vydrží fyzicky bez vody, a našla jsem, že člověk ve volné přírodě vydrží tak 3-4 dny, neboť bude hledat vodu a spotřebuje část tekutin pocením. Ale bylo vypočítáno, že při teplotě 26,6 °C může průměrný člověk přežít bez vody po dobu až 7 dní. Ovšem jakmile se oteplí o pouhých 5 °C, doba přežití se zkrátí o celý den.

Ve Starém zákoně, v knize Exodus pochodovali Izraelité pouští a celkem očekávaně „žíznili po vodě“ a přitom klasicky lidsky reptali, a samozřejmě proti Mojžíšovi, svému vůdčímu proroku – komu jinému by to řekli či vyčítali, že? Toto jsou jejich výčitky, které jsou zaznamenány v Písmu: „Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?“

Reakce pokorného Mojžíše byla, že „úpěl (volal) k Hospodinu“…a taky si docela stěžoval – ne lidem, ale samotnému Bohu…“jak se mám vůči tomu lidu zachovat? Taktak že mě neukamenují?“

A Hospodin odpověděl, daroval Mojžíšovi i jeho lidu zázrak, Mojžíš udeřil holí do skály a vyšla z ní voda. Tak Bůh utišil fyzickou žízeň svého lidu na poušti.

Jen zůstala nad Izraelem Boží výtka, že pochybovali, zda s nimi Hospodin je nebo není…možná to je takový zvláštní příběh, který se svou pointou může hodit pro dnešní situaci: POCHYBUJEME, ZDA S NÁMI BŮH JE? DŮVĚŘUJEME MU PŘESTO, CO SE DĚJE V DNEŠNÍM SVĚTĚ?

Já osobně jsem dostala odpověď na tuto otázku vůči Bohu ve svém srdci, že se tolik nemám zabývat současnou situací, ale více se soustředit na důvěru vůči Bohu a dívat se na Něho, na jeho zaslíbení, že nás neopustí a nezřekne se nás.

Příběh z Janova evangelia o setkání Ježíše se Samařankou mnohé v této záležitosti vypovídá. Ježíš se dostává do blízkosti této ženy, i když na začátku slyšíme, že Židé se Samařany nestýkají. A také víme, že Židé obecně o samotě se ženou nediskutovali. A přesto Ježíš tuto tradici porušuje a jde si s tou ženou promluvit. Nabízí jí dokonce „živou vodu“, ale je to symbolické vyjádření, neboť jde vpodstatě o setkání s živým Bohem.

Zpočátku se rozhovor Ježíše se Samařankou točí kolem „vody ze studny“, ale nakonec jejich hovor směřuje k tomu, aby žena v Ježíši rozpoznala Proroka a Mesiáše, a to tu Samařanku vposledku proměňuje. Zpočátku na ženě pozorujeme, že to je chudá, zraněná a odmítaná osoba, která už prožila několik neúspěšných vztahů s muži. A ani poslední muž, se kterým žije, není její manžel. Po rozhovoru s Ježíšem a vnitřním poznání, že mluví s Mesiášem se žena najednou mění v aktivního apoštola. Někde jsem četla, že je takovou první apoštolkou v evangeliu. Vždyť pak běží do vesnice a všem o Ježíši – Mesiáši zvěstuje. A mnozí lidé z vesnice poté v něho „uvěří“ pro slovo té ženy a také po setkání s Ježíšem. Dokonce vyznávají, že „teď už věříme ne pro to, cos nám o něm řekla, sami jsem ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

Jak jsem říkala na úvod: fyzickou vodu potřebujeme nutně ke svému životu a více než týden bychom bez ní nepřežili. Ale je zde i nabídka „vody živé“ – vody duchovní, kterou nabízí Spasitel světa. Bez této duchovní vody dokážeme žít zde na zemi, ale mnohdy je to jen jakési živoření v hříchu, stejně jako přežívala ta Samařanka.

Ale až se „napila“ té duchovní vody, kterou jí svým Slovem nabídl Ježíš, najednou „procitla z duchovního spánku“ a stal se z ní nový člověk, plný síly a radosti. A o tom je setkání s Kristem. Je to nabídka „vody, která se v člověku stane pramenem vyvěrajícím k životu věčnému“, jak to nazval Pán Ježíš. A tato nabídka je i pro nás.

Amen

Exodus 17,3-7: Lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Vyčítali: „Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní? Mojžíš úpěl k Hospodinu: „Jak se mám vůči tomuto lidu zachovat? Taktak že mě neukamenují.“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid. Vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, si vezmi do ruky a jdi.Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít.“ Mojžíš to udělal před očima izraelských starších.To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: „Je mezi námi Hospodin, nebo není?“

Římanům 5,1-5: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to, chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“

Jan 4,7 -14: Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. –Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Vážené sestry, vážení bratři,

pro novou situaci, o které nevíme, jak bude dlouho trvat a v jaké podobě bude pokračovat, jsme vytvořili webové stránky aktualne.ccsh.cz (https://aktualne.ccsh.cz případně lze i napsat https://www.aktualne.ccsh.cz). Budou zde potřebné informace z naší církve i z ekumeny, odkazy na online bohoslužby, kázání, promluvy a slova povzbuzení.

Obsahu stránek se věnují bratr Tomáš Novák (vedoucí duchovní péče při naukovém odboru) a sestra Hana Tonzarová (přednostka odboru ekumeny a vnějších vztahů) a další spolupracovníci.

Ať vám jsou posilou a pomocí ve vaší konkrétní situaci.

Pastýřský list
patriarchy Církve československé husitské
v čase nouze

Milé sestry a milí bratři, vážení spoluobčané,
prožíváme jako jednotlivci i celá společnost velmi těžké období. V tomto čase se
zvyšuje počet nakažených nebezpečným virem a dovídáme se zprávy o jeho
dalším šíření u nás i v dalších zemích Evropy a světa.
Prožíváme tuto situaci s velkými obavami a v našem srdci narůstá neklid.
V takové situaci potřebujeme zaslechnout slova útěchy a povzbuzení jako
společnost, jako církev, jako náboženská obec – společenství věřících
v konkrétním místě, i každý z nás osobně.
V Žalmu 94. slyšíme: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá
potěšením“ (Ž 94,19). A ve 2. listě apoštola Pavla křesťanům do Korintu čteme:
„On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v
jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2 K 1,4).
Boží slovo není lacinou útěchou, ale velmi vzácnou. Je prozkoušeno a ověřeno
generacemi věřících před námi, kteří hledali v situaci, kdy nestačí jen lidské síly,
útěchu a povzbuzení u Boha. K němu se obracíme jako věřící ve dnech radostných
a klidných, ale právě i v časech těžkých a neklidných, jakým je tento.
Jako křesťané se připojujeme k pravidelným modlitbám za zastavení a překonání
šířící se nákazy. V Božích rukou je náš život (J 10,29), v jeho rukou je naše
budoucnost (Ž 31,16) a s Kristovou láskou jsme trvale spojeni (Ř 8,35).
V tomto čase si připomínám mnohá slova útěchy a povzbuzení z Bible. Ale
vybavuje se mi i také ještě jeden verš z knihy Přísloví. Ten zní: „Budeš-li v čase
soužení liknavý, budeš se svou silou v koncích“ (Př 24,10). Slovu „liknavost“
v naší situaci můžeme rozumět jako nezodpovědnost, podcenění nebezpečí a
rizika, jako málo vynaložená síla v zápase s tím, co ohrožuje náš život.
Je potřebné poděkovat všem, kteří jednají odpovědně a kteří se nasazují pro životy
a zdraví druhých. Děkujeme vládě České republiky a všem, kteří nesou
odpovědnost, všem odborníkům, lékařům, pracovníkům ve zdravotnictví,
policistům a mnohým dalším. Myslíme s vděčností na ty, kteří v těchto dnech
vydávají ze sebe mnohé síly, poskytují zdravotní péči a léčbu, a zajišťují nezbytné
služby druhým lidem. Děkujeme mnohým dobrovolníkům, kteří se věnují zvláště
seniorům.
Uvědomujeme si, že není samozřejmostí všechno to, co nám přináší ekonomicky
rozvinutá společnost. Potraviny jsou náhle vzácné a běžný chléb je v takové
situaci cenný. Náleží poděkování i všem, kteří zajišťují potraviny a to, co je
důležité pro náš každodenní život.

Snažme se čelit nákaze vzájemnou lidskou solidaritou, vzájemnou ohleduplností
a pomocí. Není vhodný čas na kritiku a nadřazené hodnocení druhých.
Děkujeme i České televizi a Českému rozhlasu za umožnění přenosu bohoslužeb
v době, kdy se nemohou konat v kostelích, sborech a modlitebnách. Chci
poděkovat i všem duchovním a pastoračním pracovníkům, kteří hledají různé
způsoby šíření Božího slova a mají pro druhé slova útěchy a povzbuzení, které
čerpáme z Božího slova.
Nevíme, jak se situace bude vyvíjet, kdy se podaří nákazu překonat a situace se
zklidní. Už nyní si však uvědomujeme, že nás postihují ztráty různého druhu,
které se dotýkají celé naší společnosti i každého z nás osobně. Kéž se s touto
obtížnou situací dokážeme vyrovnávat, navzájem se podporovat a pomáhat si, jak
se to již děje.
Myslím na vás a přeji vám pro tento čas neklidu, tísně a obav od Boha sílu, pomoc,
ochranu a pevnou naději.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi (1 Te 5,28).

V postním čase dne 19. března L.P. 2020

Tomáš Butta
bratr patriarcha

Ústřední rada konstatuje, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vládou ČR dne 12. 3. 2020 a zákazem volného pohybu osob na území celé České republiky s účinností od 16. 3. 2020, je z důvodu zásahu vyšší moci nyní až do odvolání vyloučeno pořádání shromáždění náboženských obcí, vikariátních shromáždění nebo diecézních shromáždění. V případě uplynutí funkčního období funkcionářů náboženských obcí a diecézí se jejich funkční období prodlužuje na dobu nezbytně nutnou, než bude možné volební shromáždění konat. V případě biskupů bude postupováno analogicky dle čl. 43 odst. 2 Ústavy.

Mimořádná výzva
biskupů Církve československé husitské
k omezení církevních shromáždění ve stavu nouze

Sestry a bratři,
vzhledem k situaci stavu nouze vyhlášeného dne 12. 3. 2020 vládou České republiky kvůli koronaviru a platného od 13. 3. 2020, biskupové Církve československé husitské vyzývají nekonat v neděli řádné bohoslužby a pravidelná shromáždění, kromě pohřbů, ale doporučují se konat modlitby, pobožnosti a mimořádné bohoslužby v malém společenství.
Vybízíme duchovní, aby v čase pravidelných nedělních bohoslužeb byli přítomni ve sboru a modlili se za uzdravení lidí a společnosti, za ochranu a pomoc v nouzi a ohrožení.
Jednou z možností zvěstování Božího slova je, aby duchovní a kazatelé prostřednictvím internetu rozesílali pravidelně členům sboru a dalším zájemcům svá psaná kázání k biblickým textům příslušné neděle podle Bohoslužebné knihy CČSH a zveřejňovali je na stránkách náboženské obce.
Ve sborech a modlitebnách a na dalších místech ať jsou konány osobní modlitby duchovních a laiků, pobožnosti, bohoslužby slova nebo s večeří Páně (liturgie) v malém společenství.
Povzbuzujeme členy církve k osobní četbě Písma svatého, duchovní literatury a sledování náboženských pořadů a přenosů bohoslužeb v rozhlase a televizi.
Vyzýváme duchovní, aby byli v kontaktu především s nejstaršími a nejohroženějšími členy církve, a zajistili jim v případě nouze pastorační i hmotnou pomoc.
Prosíme pro všechny o Kristovu blízkost i posilu Ducha svatého.

Dne 13. března L.P. 2020