V sobotu 30. května 2020 byl na volebním diecézním shromáždění Olomoucké diecéze Církve československé husitské zvolen novým olomouckým biskupem bratr Mgr. Tomáš Chytil, farář náboženské obce v Ostravě-Svinově. Funkce biskupa se ujme ordinací a instalací během slavnostní bohoslužby konané v neděli 14. června 2020 od 16.00 h v Husově sboru v Olomouci (ul. U Husova sboru 538).

Sestry a bratři,

vzhledem k tomu, že v pondělí 27.4. skončilo funkční biskupské období br. Rudolfa Göbela a také, že z důvodů koronavirové pandemie neproběhlo volební diecézní shromáždění, byl diecézní radou ustaven správcem diecéze bratr farář David Přichystal z Náboženské obce Zábřeh na Moravě.

Tuto funkci bude br. D. Přichystal vykonávat do dne ordinace a instalace nově zvoleného biskupa.

Pro případ potřeby připojuji kontaktní údaje na br. Přichystala: mobil 603 297 528, e-mail: david.prichystal@email.cz.

S bratrským pozdravem

Martin Klofáč, tajemník olomoucké diecéze CČSH

Na základě Usnesení vlády České republiky ze dne 23. dubna 2020 č. 452 o přijetí krizového

opatření, čl. III., písm. c) je s účinností od 24. dubna 2020 umožněno konat bohoslužby za

dodržení těchto podmínek (stejné jako v instrukci ze dne 20. dubna):

1. Bohoslužby se v stejný čas účastní nejvýše 15 osob, včetně duchovních.

2. V bohoslužebném prostoru (kostele, sboru, modlitebně apod.) účastníci bohoslužby dodržují

minimální rozestupy dva metry mezi sebou, s výjimkou členů domácnosti.

3. Účastníci bohoslužby si před vstupem do bohoslužebného prostoru povinně dezinfikují ruce.

4. Účastníci bohoslužby nosí ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření

kapének, vyjma okamžiku přijetí svátosti večeře Páně.

5. V rámci bohoslužby se vynechá pozdravení pokoje, podání ruky a obdobné úkony spojené

s fyzickým dotykem.

6. Duchovní si dezinfikuje ruce alespoň před začátkem bohoslužby, před podáváním večeře

Páně a po něm.

7. Délka bohoslužby se při zachování liturgických předpisů zbytečně neprodlužuje.

8. Bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní

plochy (kliky, lavice apod.).

9. Je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele/sboru mimo hlavní bohoslužebný

prostor.

10. Stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty.

11.Kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální a

duchovní péči

12. Za bohoslužbu se v CČSH považují také pobožnosti, modlitební setkání a meditace.

13. Za dodržování těchto pravidel je zodpovědný místní farář nebo bohoslužbou pověřený

duchovní.

Dále je na základě čl. III., písm. d) s účinností od 24. dubna 2020 umožněno konat

zasedání orgánů církve nebo jiná setkání za dodržení těchto podmínek:

1. zasedání orgánu spolku nebo jiného spolkového setkání se účastní ve stejný čas nejvýše 10

osob,

2. mezi účastníky se dodržují odstupy nejméně 2 metry,

3. bude k dispozici nádoba s dezinfekčním prostředkem na dezinfekci rukou.

Na základě tohoto ustanovení je tedy při dodržení uvedených pravidel možné ode dne 24.

dubna 2020 konat biblické hodiny, zasedání rad starších apod.

Konání shromáždění náboženských obcí a jiných akcí s větším počtem účastníků prozatím

doporučujeme ještě odložit a vyčkat dalšího uvolnění.

Nadále platí usnesení ústřední rady ze dne 17. března 2020: Ústřední rada konstatuje, že

v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vládou ČR dne 12. 3. 2020 a zákazem volného

pohybu osob na území celé České republiky s účinností od 16. 3. 2020, je z důvodu zásahu

vyšší moci nyní až do odvolání vyloučeno pořádání shromáždění náboženských obcí,

vikariátních shromáždění nebo diecézních shromáždění. V případě uplynutí funkčního období

funkcionářů náboženských obcí a diecézí se jejich funkční období prodlužuje na dobu nezbytně

nutnou, než bude možné volební shromáždění konat. V případě biskupů bude postupováno

analogicky dle čl. 43 odst. 2 Ústavy.

Tyto instrukce budou upravovány podle vývoje uvolňování opatření ze strany Vlády ČR.

Plné znění vládního usnesení naleznete na stránkách Vlády ČR:

https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/uv200423-0452-converted.pdf

V Praze dne 24. dubna 2020

ThDr. Tomáš Butta                                                     Mgr. Jana Krajčiříková

patriarcha                                                                  tajemnice ÚR

Druhá neděle po Velikonocích 26. 4. 2020

L 24, 13-35

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emauzy, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich,jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.

Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z

nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho

vztahovalo ve všech částech Písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni ho však začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely

oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct

učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb

Sestry a bratři,

hned po svátcích se dva učedníci vydali tak asi dvě hodiny chůze z Jeruzaléma do Emauz. Jsou bez nálady, jdou pryč z Jeruzaléma, kde je zaskočil pocit prohry – zemřel tam člověk,

v kterého věřili a se kterým spojovali své naděje. Nevěří moc na ty řeči, že andělé hlásali živého Ježíše, a ani na to, že ženy našly prázdný hrob. Nejspíš to tělo někdo ukradl. Hovoří o tom, jaké cítí zklamání. Že jejich naděje umřela na kříži. Určitě každý z nás zažil chuť alespoň malé životní prohry. To nám pomáhá rozumět těm dvěma poutníkům. Když člověk zakusí porážku, chtěl by kolikrát utéct někam daleko, do jiného prostředí, na jiné místo. Oni utíkají do Emauz, možná se jim tam podaří zapomenout a najít zas klid. Nebo budou muset ještě někam dál.

„A my jsme doufali“. To také dobře známe. Frustrace, nenaplněná očekávání, naděje zklamané už po kolikáté. Vzbuzují v nás jen znechucení a zlost. Jsme bezmocní, ztrácíme zápal a energii. Nejrozumnější se nám zdá útěk do světa konzumu, k vydělávání peněz, k hromadění věcí, abychom nemuseli myslet na prázdnotu, která zůstává někde

vzadu a trápí nás. Zkusme se na náš život podívat, jak podléháme znechucení a frustraci? V jakých situacích se objevují a se kterými prohrami jsou spojené? A podívejme se také, kam jsme my chtěli utéct? Zkusili jsme to, utéct a vycouvat? Nakonec bychom chtěli povědět Ježíšovi, že je to i náš vlastní útěk, v čem jsme podobní těm učedníkům na cestě do Emauz. Připojil se k nim poutník a oni vypravují, co se to stalo v Jeruzalémě v posledních dnech: zemřel veliký prorok. A vyjevují mu celý svůj žal a bolest. Doufali v něco velkého, ještě před pár dny měli dobrou naději, a ta teď zmizela. A do téhle

situace rozčarování a útěku vstupuje Kristus. Ježíš nenechá člověka v pocitu bezvýchodnosti. Objevuje se jako nerozpoznaný poutník, v Kristu přichází mezi lidi Boží moc. Vstupuje do dějin a je nablízku každému člověku. Ježíš nás přichází probudit a vytrhnout nás z takových stavů. Povzbuzuje učedníky, ať pojmenují a vypovědí všechny své bolesti. My to čas od času potřebujeme, abychom mohli vypovědět svůj smutek i zoufalství, a také radost a naději. Poutníci do Emauz Ježíše nepoznávají, i když s nimi putuje a poslouchá je, těší je a otevírá jim oči. A jeho slova postupně zmenšují bolest a žal v jejich srdcích. Tak rozmluva s ním působí, Ježíš léčí rány těch, kdo s ním mluví, a přitom ho poslouchají. Učedníci hledali útěchu někde daleko, a nevšimli si Ježíše, který šel vedle nich. Nejsme my jim podobni i v tomhle? Nepoznáváme to, co je blízko, protože pořád sníme o tom dalekém. Neceníme si dnešní den, ale hledáme naplnění a štěstí v zítřku. Nevidíme, co máme, protože toužíme po tom, co je nedostupné. A ukazuje se, že to nejcennější máme tak blízko. Bůh je v Kristu od nás na vzdálenost modlitby, vždycky

připravený nás vyslechnout. Putuje s námi po naší životní cestě. Vzkříšení nám dává naději, že prožijeme život, který má smysl i přes hranice našeho času. Kristus nás chce podepřít vždycky, když potřebujeme pomoc.

Amen

První neděle po Velikonocích

1. Petrův 1, 3-9

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

Sestry a bratři,

Velikonoce jsme prožívali před týdnem a ještě pořád vnímáme jejich atmosféru, je to zvláštní čas nejenom církevního roku. V životě křesťanů jsou takovým přelomovým bodem. Hranicí mezi smutkem a smrtí temného času krize a mezi světlem a radostí času Vzkříšení.

Ještě nedávno jsme v mysli doprovázeli Ježíše na Golgotu. A o to více vnímali trápení a strachy, co si neseme na svých cestách životem. Teď se všecko změnilo a začalo jakoby od počátku. Jaro probouzí všechno do nového života a po zimním spánku mění i naše nitro. A dodává nám sílu, energii a chuť do života. Každé nové jaro v našem životě je obrození, nový počátek. A naše víra se obrozuje s velikonočními událostmi, je zase živější, a také víc sebevědomá.

Když čteme náš úryvek z Prvního listu Petrova, cítíme, jak z něho plyne velká radost a jistota víry, které mají svůj základ v naději. Ta radost nevyplývá jenom ze samého  Vzkříšení, ale především z toho, co se tím velikonočním zvratem dokonalo. Velikonoce nám oznamují, že před námi byl odvalen těžký kámen, tahle událost nás vede k naději. Vzkříšený Ježíš vnesl do našeho života pravdu a dává nám pro naše životní úsilí úplně nové perspektivy. Teď rozumíme lépe apoštolu Petrovi, jak pocítil, co znamená získat novou šanci i po tom, co Pána Ježíše třikrát zapřel. A připomínáme si poslední rozmluvu Vzkříšeného s Petrem: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Petr se smutkem i s nadějí: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky“ (J 21, 15).

Sestry a bratři, našim úvahám o víře a naději se mnozí posmívají a říkají, že Boha stvořila lidská naděje. Karl Marx řekl, že „ náboženství je opium lidu“. Avšak my věříme, že víra a naděje mají moc obrnit člověka vůči těžkostem života. A naději člověk buď má, anebo nemá. Naděje není lidský výmysl nebo narkotikum, které nás má uspat, znecitlivit, ale zrovna naopak: Bůh nás tou nadějí obrozuje, posiluje nás, vede k aktivnějšímu životu. Pamatujme, že i když vítr nám někdy vane do očí prach a máme zkušenost, jak složitý je náš život, tak Písmo k tomu dnes dodává: Boží moc vás skrze víru střeží. Neskomíráme tu a nejsme opuštění, jsme zapojení do dynamiky života. Naši dočasnost máme vnímat v naději …

Bůh s námi činí veliké věci, proto buďme veselí, buďme za všechno vděční a radujme se, že náš Spasitel nás zachránil.

Amen