Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské vypisuje vyhledávací řízení na pozici Správce chaty a kaple na Ostravici na DPP.

Požadavky:

– zakotvenost v CČSH

– zdravotní způsobilost

 – zodpovědnost, komunikativnost, kreativita

– mobilita a flexibilita- trestní bezúhonnost doložená výpisem z rejstříku trestů

Náplň práce:
pravidelná kontrola a údržba prostorů
zajišťování případných oprav a úprav objektu
komunikace s diecézní radou a třetími stranami
předávání a přebírání objektu při využívání k rekreačním účelům
organizační zajištění církevních akcí
údržba pozemku

Předpokládaný termín nástupu je 1.4.2021.

Více informací na tel.: 737 905 519 nebo e-mailu: ccsh.ostrava-bela@centrum.cz

Přihlášky k vyhledávacímu řízení obsahující životopis a motivační dopis zašlete nejpozději do 1.3.2021 (rozhodující je datum podání) prostřednictvím e-mailové adresy dieceze.olomouc@ccsh.cz nebo poštou na: Olomoucká diecéze Církve československé husitské, Žilinská 113/5, 779 00 Olomouc.

Holokaust – holocaust – šoa – genocida –znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války. Termín holokaust byl později rozšířen i pro vyvražďování jiných (etnických, náboženských a politických) skupin (např. genocida ve Rwandě 1994) Osvětim byla osvobozena  Rudou armádou, miliony nevinných zemřelo, osvobodili 7 tisíc lidí.

Vzpomínáme na nevinné oběti tohoto nelidského vyvražďování…Vyznáváme, že násilí a zlo nemají poslední slovo, zemřelým vyprošujeme království pokoje, světla a  všeobjímající lásky.

15. 1. 2008 zemřel jeden z českých předních biblistů JAN HELLER.

Když se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno zahlédnout, že náruč toho, který nás miluje, a to navzdory všemu, co jsme tu pokazili, je stále otevřená… (Jan Heller)

„Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít.“

JAN PALACH se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Učinil to jako protest proti pasivitě veřejnosti po okupaci Československa armádami komunistických států v čele se Sovětským svazem. Zemřel pak za tři dny.

Po dvaceti letech, už v předvečer sebeupálení Jana Palacha, si jeho památku připomněli lidé na Václavském náměstí. Bezpečnostní síly demonstraci brutálně rozehnaly. Den upálení Jana Palacha je významný český den.

Bohoslužba k uctění památky Jana Palacha se bude konat v sobotu 16. ledna 2021 od 13 hod. v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Bohoslužbu slova vedou Tomáš Butta, patriarcha-správce církve a Tomáš Novák, studentský duchovní. Zazní projevy hostů. V přímém přenosu i ze záznamu viz

https://www.youtube.com/channel/UCK9hn9RYJDXI6_cHIW2bY3w

Olomoucká diecéze Církve československé husitské vypisuje vyhledávací řízení na funkci diecézní/-ho tajemníka/-ce v úvazku 1,0.

Požadavky:

– zakotvenost v CČSH

– kladný vztah k administrativě

– pečlivost, komunikativnost

– dokončené min. SŠ vzdělání s maturitou

– trestní bezúhonnost doložená výpisem z rejstříku trestů

– dobrá uživatelská znalost práce na počítači

– řidičský průkaz skupiny B výhodou (není podmínkou)

Výše mzdy se řídí církevními předpisy. Předpokládaný termín nástupu je 1.3.2021.

Více informací na tel.: 731 210 814 nebo e-mailu: tomas.chytil@ccsh.cz.

Nabídky se životopisem zasílejte do 31.1.2021 prostřednictvím e-mailové adresy dieceze.olomouc@ccsh.cz nebo poštou na: Olomoucká diecéze Církve československé husitské, Žilinská 113/5, 779 00 Olomouc.

A slovo se stalo tělem

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Vážení a milí, sestry a bratři, tak jsme se dočkali. Udělali jsme první kroky v novém roce 2021, snad ty úplně první míří do kostela, což je jistě krásná cesta za někým, kdo je Dárcem života. Chceme sdílet v obecenství církve radostnou zvěst, poděkovat Bohu za jeho laskavost a vyprosit si milost a požehnání.

Otevíráme Písmo svaté hned v první kapitole Janova evangelia. Zvláštní čtení. Vtělení ještě jinak. Jaksi více teologicko-filozoficky, snad lze říci. Může to dnešního člověka vůbec zaujmout? Není schůdnější vánoční vyprávění v podání Lukášově?

To vše v situaci, kdy jsme v bodě přelomu, myšleno nejen co se týče let, ale i celosvětových poměrů. Klademe si spousty otázek, pochybujeme, tudíž jsme, nicméně: Jak obstát, jak si zachovat vnitřní čistotu a věrnost srdcí, když je tu taková míra problémů, nejistot, nespravedlnosti?

Pomozme si pohádkou.  Možná si vzpomenete na tu od Boženy Němcové O chytré horákyni. Tady a teď bychom ji potřebovali, aby nám ve své moudrosti pomohla a rozřešila: Máme se ještě otáčet, rozvažovat, postávat a vzpomínat, co nám dal a vzal loňský kalendářní rok, anebo už prostě stojíme oběma nohama v novém roce a tedy vše, co bylo, už je staré, omšelé – a vlastně i ten novoroční jásot už je za námi? Chytrá horákyně by možná poradila kompromis: Ano, už je nový rok, ale proč nepodržet odedávna zaslibovanou naději, poselství platné pro všechny časy?

Zpráva Janova je jiná stylem, obsahem totožná se synoptiky. Centrem výpovědi je Ježíš. Slovo, které se stalo tělem. Bůh se nám přiblížil a my jsme mnohdy překvapení. Udála se nepochopitelná věc, uchopitelná pouze vírou. Jenže my jsme kolísaví, roztěkaní. Stačí málo a naše víra je ta tam, dáváme přednost jistotám tohoto světa. Viditelnému před neviditelným, tělesnému před duchovním atd. Ale Bůh sestoupil do našeho světa, vyšel nám vstříc. Stal se tělem a my s Ježíšem putujeme a cítíme sami v sobě zranitelnost i slávu, křehkost i důstojnost, chlad i žár. Poznáváme, jaký je Bůh, jak jedná, „jeho styl“. Víme, že toto jednání se naplňuje v Ježíšovi.

Svět je v pohybu a my taky. Slovo uvádí do souladu, vítězí nad chaosem, představuje řád. Není to pouhá informace, jde o dění, dynamiku, událost. Tajemství spojení Boha a člověka. Výzva dívat se na člověka ještě jinak. Jako na toho, v kom je Kristus, obnovující, uzdravující, pozvedající. Uvědomujeme si to?

Sestry a bratři, vstupujeme do neznáma, čeká nás cesta novým rokem. Nevíme, co bude. Jen vnímáme, když vystřízlivíme, jak je svět složitý a naše osobní vztahy taky. Vidíme konflikty, konfrontace, války, vedle všeho dobrého i zlé. Dotýká se nás to, a tak i do dalších dní a týdnů vstupujeme trochu rozpolcení.

Jan se snaží popsat úžasnou věc. Jsme milováni a obdarováni samotným Bohem, počítá s námi, ví o nás. Naše odpověď bývá nedokonalá. Ale i tak můžeme být šťastní. Jako děti plně důvěřující svým rodičům. Ptají se na všechno možné a dostávají odpovědi. V kritických chvílích, kdy je opouští sebevědomí a pýcha, se s pokorou i nadějí mají na koho obrátit. A věří. Tolik věří, že táta s mámou vědí, udělají, pomohou!

Je třeba se znovu a zase ujišťovat o zaslíbené naději? Právě jsme oslavili narození Páně a začínáme další rok svého života. Smíme ho začínat ve jménu Ježíšově a doufat, že nám pomůže a bude nás zachraňovat. Kéž bychom to prožívali a silně vnitřně zakoušeli!

Bůh se stal tělem, aby člověka znovu učinil pokorným a zodpovědným. Abychom si byli navzájem pomocníky, přáteli, utěšiteli. Ježíš přinesl a přináší nové – nebyla to revoluce technická, ekonomická, biologická a co já vím ještě jaká – byla to revoluce, která vynesla nová srdce. A za jejich obnovu se modlíme a prosíme. Pak nám všem bude lépe. Důvěřujme Bohu, že s ním jdeme opravdu vpřed. V modlitbě. Otevírá možnosti. Postup. Třebas jen o píď, bez velkoleposti. Ale k životu. Ke svobodnému lidství. Toto zvěstujme, na to je třeba pamatovat, takto je třeba přistupovat k přítomnosti i budoucnosti, aby se dalo dobře žít. Ať nás v tomto novém roce 2021 provází Boží ochrana, milost a požehnání!

Pane, díky, že jsi přišel. A že nás neopouštíš. Veď mne i mé sestry a bratry nocí i dnem. Kéž se naše srdce naplní poslušností a pokorou, aby rozpoznala Tvou slávu a plnost milosti a pravdy! Amen.

VIGILIE BOŽÍHO HODU VÁNOČNÍHO – 24. – 25. 12. 2020

Lukáš 2, 1-20

Přátelé, sestry a bratři v Kristu!

      Vítám vás a všechny vás zdravím na dnešní slavnosti. Dnes večer oslavujeme, že se narodilo dítě Ježíš. Narodilo se nám a má moc zachránit ty, kdo mu uvěřili a kdo mu uvěří.

      Dnešní noc nám staví před očima Boží dobrotu. My ji ale prožíváme i tady, v našich životech v míru a blahobytu v Česku. V nejvyspěléjší části světa, kde žije osm procent lidstva. A ne v jeskyni a ne s dítětem v jesličkách krmelce. Prosím vás, naší bohatší sousedé na západ od nás jsou možná třikrát bohatší nž my. Ale my jsme stokrát, opravdu stokrát bohatší a bezpečnější než ti, kdo žijí v některých chudých zemích třeba v Africe. To jen abychom pamatovali o vděčnosti a o pokoře 

     Koronavirus nám připomíná, že naše místo je v řádu stvoření, ale ne stvořitelské vlády, že je ve věcech míra, kterou my sami neurčujeme. A betlémský příběh nám zase dává jistotu: když v nejhlubší noci se rodí Boží Syn, naděje klíčí i v největší tmě.   

     Bůh ve tmě se zjevuje skrze děťátko v jeslích. Tam v jeskyni je žena, muž a dítě, teprve oni pospolu jsou „člověk k Boižímu obrazu“. A Ježíš, lidské dítě, tu může být ten Boží Syn, který nám přináší pokoj. Náš Zachránce, Spasitel Ježíš Kristus. V něm spočívá Boží pokoj nejosobněji, pokoj pro každého z nás, pro tebe, pro mne a pro všechny. V Kristu volá ke každému člověku Bůh: Ty jsi pro mne cenný, znám tě jménem, u mne máš své místo a útočiště.  

     Tam v jeslích leží smysl celých našich útrap a žalu, smysl toho všeho, co je pro nás často tak nepochopitelné a těžké.  Boží Syn se rodí z masa a krve, rodí se mladé ženě v bolestech, potu a strachu, a potom v štěstí a radosti, že se narodilo dítě. A každá žena, která rodila, ví, jak blízko u sebe je smrt a život. Protože být člověkem znamená muset umřít. Také tomu je poddán Boží Syn Ježíš, avšak jeho zrození, to je počátek konce věčné smrti. Počátek dlouhé cesty z Betléma na Golgotu.

     My tu dnes sedíme a těšíme se z jeho příchodu na svět. Slavíme narození Pána, který odňal smrti její moc. Kdyby to tak nebylo, nezačali by lidé slavit Vánoce. Ale Vánoce znamenají: Přišel se postavit smrti svými slovy, činy, svým tělem a svou duší – a zvítězil. A my oslavujeme lásku, která to pro nás učinila. Zachránce přišel a my jdeme z noci do života, je jedno, jaká je kolem ještě tma, úplně jedno. On je všude, kde jsme a kde budeme, jeho jméno je Immanuel: Bůh je s námi! Tak! Nebojte se!

Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista! Amen