LIST K VELIKONOCŮM 2023

Též my, zvěstí obdařeni, radujme se ze vzkříšení, jímž pečetí se spasení!

(Píseň č. 256, Zpěvník CČSH)

Velikonoce jsou pro křesťanstvo velmi důležité svátky. Proč? Protože to byly velmi důležité svátky pro samotného Ježíše Krista! Když jde o život, nikdy nejde o triviální záležitost. Jak přistoupit k oněm událostem v Jeruzalémě prizmatem 21. století? Jak s věřícími, přicházejícími do našich sborů, modliteben a kostelů sdílet podivuhodnou cestu, opředenou neodbytným tajemstvím a nekonečným rozměrem lásky?

Začátek Ježíšových Velikonoc znamená, že se vyhrotí propast a nedorozumění mezi ním a ostatními. Je zde nepochopení a odmítnutí jeho cesty, dokonce nepochopení vlastními učedníky. Myslím, že s tím zápasíme všichni. Díky opakování, zpřítomňování, hledání a nalézání stále objevujeme pravou hodnotu Kristova spásného díla.

V zajetých představách, dobových klišé a podmíněni trendy jsme vyzváni k prohlédnutí. Toto je Kristus, Mesiáš, ale naše oči jsou pořád jen oči obyčejných lidí, kteří potřebují k víře, naději a lásce víc. Pomoc shůry, z oblak. Dar prozření. Protože jinak jde o čirý nerozum, nemá to logiku a konec je opravdu hodně špatný. Proto neustále prosíme o to, aby nám Ježíš oči otevřel, pak se náš zrak zaostří a Kristus vprostřed nás. Prosíme o milost Ducha svatého, Rádce a Přímluvce. Prosíme o odvahu, o sílu k sebezapření a následování.

Bůh zve ke svému dílu lidi. Je to někdy pořádné dobrodružství, fičák, chcete-li. Být křesťanem není snadné, city jsou vrtkavé, obavy svazující, skutečnost mnohdy šokující a paradoxů tolik, že nevycházíme z údivu. Tak jako v dubnu 2013, kdy jsme měli velikonoční svátky na sněhu .

A přece se nám stalo, že jsme uvěřili. Přijali jsme poslání být poslušní Boží vůle po vzoru Kristově. Osobně jsme každý z nás řekli: Ano. Jsme spolupracovníky a můžeme dobře přispět, pokud si přese všechno zachováme naději. Abstraktní řeči o tom, jak je třeba zlepšit svět, ničemu neprospějí, krom toho, že si někteří uleví. Je potřeba konkrétních činů. To je ono – udělat v tu pravou chvíli konkrétní čin lásky, pomoci. Překonat své touhy, opustit plány a dokázat se vzdát vlády nad vlastním životem.

První křesťané se zdravili jednoduchým vyznáním Ježíš je Pán, nebo Ježíš žije. Mnozí lidé mají svá srdce zavalená kamenem, a to jim brání prožít setkání s Pánem života. I naše srdce jsou často zavalena kamenem, který nám brání plně žít svou víru a vkládat všechnu naději v to, že Vzkříšený je skutečně přítomen. Zkusme otevřít naše srdce a radostně vyznejme: Pán vstal! On opravdu vstal!

Aleluja, chvála Bohu, protože Pán Ježíš přemohl smrt a žije! Aleluja!

Přeji Vám radostný a požehnaný čas Velikonoc!

Ve Svatý týden 2023 Tomáš Chytil, biskup