Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

VIGILIE BOŽÍHO HODU VÁNOČNÍHO – 24. – 25. 12. 2020

Lukáš 2, 1-20

Přátelé, sestry a bratři v Kristu!

      Vítám vás a všechny vás zdravím na dnešní slavnosti. Dnes večer oslavujeme, že se narodilo dítě Ježíš. Narodilo se nám a má moc zachránit ty, kdo mu uvěřili a kdo mu uvěří.

      Dnešní noc nám staví před očima Boží dobrotu. My ji ale prožíváme i tady, v našich životech v míru a blahobytu v Česku. V nejvyspěléjší části světa, kde žije osm procent lidstva. A ne v jeskyni a ne s dítětem v jesličkách krmelce. Prosím vás, naší bohatší sousedé na západ od nás jsou možná třikrát bohatší nž my. Ale my jsme stokrát, opravdu stokrát bohatší a bezpečnější než ti, kdo žijí v některých chudých zemích třeba v Africe. To jen abychom pamatovali o vděčnosti a o pokoře 

     Koronavirus nám připomíná, že naše místo je v řádu stvoření, ale ne stvořitelské vlády, že je ve věcech míra, kterou my sami neurčujeme. A betlémský příběh nám zase dává jistotu: když v nejhlubší noci se rodí Boží Syn, naděje klíčí i v největší tmě.   

     Bůh ve tmě se zjevuje skrze děťátko v jeslích. Tam v jeskyni je žena, muž a dítě, teprve oni pospolu jsou „člověk k Boižímu obrazu“. A Ježíš, lidské dítě, tu může být ten Boží Syn, který nám přináší pokoj. Náš Zachránce, Spasitel Ježíš Kristus. V něm spočívá Boží pokoj nejosobněji, pokoj pro každého z nás, pro tebe, pro mne a pro všechny. V Kristu volá ke každému člověku Bůh: Ty jsi pro mne cenný, znám tě jménem, u mne máš své místo a útočiště.  

     Tam v jeslích leží smysl celých našich útrap a žalu, smysl toho všeho, co je pro nás často tak nepochopitelné a těžké.  Boží Syn se rodí z masa a krve, rodí se mladé ženě v bolestech, potu a strachu, a potom v štěstí a radosti, že se narodilo dítě. A každá žena, která rodila, ví, jak blízko u sebe je smrt a život. Protože být člověkem znamená muset umřít. Také tomu je poddán Boží Syn Ježíš, avšak jeho zrození, to je počátek konce věčné smrti. Počátek dlouhé cesty z Betléma na Golgotu.

     My tu dnes sedíme a těšíme se z jeho příchodu na svět. Slavíme narození Pána, který odňal smrti její moc. Kdyby to tak nebylo, nezačali by lidé slavit Vánoce. Ale Vánoce znamenají: Přišel se postavit smrti svými slovy, činy, svým tělem a svou duší – a zvítězil. A my oslavujeme lásku, která to pro nás učinila. Zachránce přišel a my jdeme z noci do života, je jedno, jaká je kolem ještě tma, úplně jedno. On je všude, kde jsme a kde budeme, jeho jméno je Immanuel: Bůh je s námi! Tak! Nebojte se!

Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista! Amen