Ex 12, 1-4.11-14 1 K 11, 23-26 Jan 13, 1-15

Sestry a bratři, na Květnou neděli jsme vstoupili do svatého či pašijového týdne. Radostný a oslavný vstup Ježíše na oslátku do Jeruzaléma střídá chvíle, kdy Ježíš tráví čas ve společenství se svými nejbližšími. Večeře se účastní jen úzký kruh učedníků, kteří jednou provždy splní své role v dějinném příběhu, jenž se bude znovu a znovu připomínat a v našich životech prolínat a opakovat.

Mohli bychom říci, že veřejné dění střídá privátní, soukromé. Každý z nás nějakým způsobem vystupuje na veřejnosti a také máme své nejbližší, se kterými nás pojí nejužší vztahy. S nimi sdílíme své radosti i starosti. Jsme spolu svázáni poutem krve. Tyto vztahy jsou nejhlubší a snad i nejzranitelnější, protože nám na nich převelice záleží. Na Ježíšově večeři je krásné, že z události soukromé se stalo pozvání pro celý svět.

Je Zelený čtvrtek, začátek tzv. Třídenní, středu křesťanské zvěsti. Prožíváme s Pánem Ježíšem poslední hodiny jeho pozemského života. Vše, o čem slyšíme a je nám nabízeno, můžeme vzít jako příležitost být posvěceni a zažít přítomnost Boží jako nezměřitelnou lásku, milost a požehnání. Děkujeme Bohu za dar života a za dar spásy. Bůh nás zve a my toto pozvání vděčně přijímáme.

Přestože pro mnohé z našich spoluobčanů jde jen o dny volna, byť letos je to všechno ještě jinak, pro nás, křesťany, se jedná o důležité svátky za všech okolností. Velikost Velikonoc tkví také v tom, že to byly největší svátky Ježíšovy, že to byly dny, kvůli kterým přišel, ve kterých se naplnila ta hodina, kterou vyhlížel, na kterou se těšil, kterou očekával s úzkostí. Hodina, ve které se rozhodl vydat ke slávě Otce a pro naši záchranu. A jak začíná dnešní úryvek evangelia, Ježíš věděl, že začíná ona hodina.

Tato hodina spadá vjedno s velikým židovským svátkem Pesach-Pascha. Svátkem, který židům připomíná a dává znovu prožívat určující událost dějin Izraele: vyjití z otroctví do země svobody. To, co Ježíš učiní, má i nás převést z otroctví do svobody. On je tím novým Mojžíšem. Jeho kříž je cesta.

Ježíš je také beránkem, jehož krví byly poznamenány veřeje těch, kteří byli vyvoleni pro tuto cestu ke svobodě. A krev okamžitě budí další odkaz – krev smlouvy. Desky Smlouvy Hospodina s jeho lidem byly postříkány zvířecí krví, byl to jakýsi rituál zpečetění, nabytí platnosti. A zde se uzavírá Nová smlouva – nový vztah Boha a lidí, a i tato smlouva bude zpečetěna krví Kristovou. A obětovaný beránek hned připomíná jiný rituál – zvíře, na nějž jsou symbolicky vkládány v den pokání hříchy lidu, aby byly odneseny pryč, prominuty – a mohlo se slavit smíření s Bohem. Jsou zde symboly, skryté významy, odkazy.

Je zde ovšem také Jidáš, zrádce, který Ježíše vydává pro pár stříbrných. Smutné až k zlosti. Pán zůstává pokorný a mírný. Prokazuje svým nejbližším službu lásky. Myje učedníkům nohy. Šlo o práci otrockou. Žádný ze židů, ani z otroků židovského původu nesměl být nucen vykonávat tuto práci. Ježíšovi toto není cizí. Říká: Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Víme, jak je to obtížné. Že bychom v takové chvíli raději křičeli, vyřídili si účty, dali najevo svou nevoli. Nechali si posloužit. Toužili spíše zažít ještě trochu respektu, potěšení, radosti. Ježíš to všechno obrací naruby. Tyto činy dávají váhu slovům. Nutí nás přemýšlet. Velmi pečlivě rozvažovat, co říkat, jak konat  nejen v mezních situacích.

Z tohoto pohledu se nedivíme Petrovi, že nechápal, stejně jako nechápeme my. Trochu rozumíme a hodně nerozumíme, klopýtáme, učíme se na cestě, není nám vlastní uvažovat o oběti a zároveň daru. Jestliže bez Kristovy oběti bychom nedošli spásy a záchrany, tak i bez vzájemné služby a mnohých obětí by náš lidský život vůbec nebyl možný. Vždyť my si sloužíme i tím, že dobře vykonáváme práci, každý tam, kam byl životem postaven. Tak je celé naše lidské společenství propojeno vzájemnou službou.

Zastavme se v tento čas, ponořme se do ticha vlastního nitra, abychom byli připraveni přijmout velikonoční zvěst. Modleme se, aby ubývalo předsudků a nepřátelství, aby všichni byli ve svornosti a jednotě. Jsme k tomu vyzváni samotným Kristem. Otázky zůstávají. Odpovědi najdeme ve stavu naprosté důvěry a odevzdanosti, když se nás zmocní Duch Kristův. Amen.

Děkujeme ti, Pane, že se k nám skláníš a očišťuješ nás ode vší špíny, kterou jsme po cestě nabrali na povrch i do hloubky. Mocí svého Ducha utvrď novou smlouvu s námi: dopřej nám svůj pokoj, obdař nás vytrvalostí a posilni nás k účinné lásce. Amen.