Květná neděle 5. 4. 2020
Matouš 21, 1-11
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: »Pán je potřebuje«. A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: „Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazaretu v Galileji.“
Sestry a bratři,
začíná pašijový týden, završuje se pozemský příběh Ježíše, Zachránce v nejtěžších chvílích. A taková zrovna přišla. Žili jsme si dlouho v pohodě a bezpečí a naše křesťanská víra nám přitom často slábla. Teď je „krizis“, to znamená bod obratu. Možná se nám právě teď podaří procitnout z namyšleného bludu, že svůj život zvládneme nejlépe sami.
Do Jeruzaléma právě vjíždí Ježíš, vítá ho tam mohutný zástup. S nadšením, vždyť přece přijíždí král, přijíždí královský Mesiáš, který má všechny zachránit. Přemůže útlak a nesvobodu a vůbec všechno utrpení. Už je to tady! Jenomže, mnozí v tom zástupu by byli přece jen radši, kdyby Ježíš přijel na pořádném koni. „Ale na oslíku? To víme, že se takhle dají číst Písma a zrovna Mesiáš by mohl přijet na oslu. A vůbec, celý ten Ježíš se zdá být jaksi moc mírný a nevypadá to, že je válečník. Možná se ještě uvidí, kdo to sem dnes přijel.“ Tak máme na jeruzalémské ulici nadšené učedníky s palmovými ratolestmi. Máme tu Ježíše, který později řekne Petrovi, ať schová meč a neprolévá krev. A jsou tu i ti, co budou v pátek křičet: Ukřižuj ho!
A jaký vztah ke Kristu a k Bohu máme dneska my? Kdybychom byli v tom zástupu, o kterém jsme dnes četli, kdoví, jak by kdo z nás v té chvíli myslel. Víme, že i naše postoje bývají nestálé. Když se cítíme dobře a jsme plni pozitivních emocí, pak jsme jako ti, kdo v opravdovém nadšení stlali před Ježíše na zem části svých oděvů jako koberec. A jindy zase, když se nám nedaří podle našich přání, prožíváme různé potíže anebo bolesti a trápení, pak říkáme, jak jsi to Bože mohl dopustit, proč zrovna já, za co mě trestáš, a někdy možná i všelicos horšího. Jako by On byl odpovědný za naše poklesky anebo pády. Jsme lidé porušení hříchem, a tak jsme i my schopni volat stejně „ukřižuj“ jako „Hosanna“. Písmo nám napovídá, že jsme to my, že jsou to naše hříchy, které přivedly Ježíše k smrti na kříži. A co budeme volat teď, v době koronaviru? Když jsme v tak velké nepohodě? ŘÍKALI JSME SI, ŽE JSME V BODĚ OBRATU, Jsme pokřtění ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého a v Duchu Kristově víme: Pán Bůh dopustí, ale neopustí! Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Přijíždí král světa a jede na oslu. Bez ochranky, nechráněný. Král narozený v chlévě přijíždí na oslu. A chce si dobýt království svou smrtí na kříži. Pro větší názornost: v nové době by to byla šibenice.
A co s námi bude dál? Nebudeme se bát. Dnes je neděle a už víme, za týden, v neděli Vzkříšení, zvoláme Aleluja.
Amen.