Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: `Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.´“ Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Každé ráno tě probouzí a dostáváš další den, další hodiny a minuty. Ty i já, dostáváme od Boha čas. Život je dar od Boha.  A náš čas, to je něco naprosto výjimečného. To je suverénní rozhodnutí Stvořitele vůči každému tvoru.

Boží jméno zjevené ve Starém zákoně zní – „JSEM“. A tento „JSEM“ nám dává dnešní i zítřejší den, abychom i my mohli na chvíli být a říkat chvíli: „jsem“. Ta chvika našeho bytí je vždycky příliš krátká. Obvykle bývá kratší, než bychom potřebovali k tomu, abychom stihli prožít všecko, co je pro nás důležité. Ale ať už je jakkoli náš den krátký, tak stejně to, jaký bude, záleží hlavně na nás smotných. Každý den děláme nová rozhodnutí o našem dnešku a zítřku. A pokaždé to je spojené s rizikem, že se rozhodneme nesprávně. Mnoho lidí se tak bojí nesprávné volby, že se raději nerozhodnou – a zůstanou třeba měsíce nebo roky v životní situaci někde mezi „chci“ a „bojím se“. Když přijmeme Kristův kříž, tak se tím přiznáváme ke své slabosti a bezmoci. A když přijmeme Vzkříšení, tak přijímáme Boží moc měnící to, co je nemožné.

Kříž a Vzkříšení nás dělá schopnými k tomu, abychom přijímali odvážná rozhodnutí. Dokonce, i když nevíme, která volba bude lepší, neznamená to, že jedna je dobrá a druhá špatná. Každé rozhodnutí má své důsledky, potrvají do konce života nebo aspoň po nějaký čas. Ale důležité je, že jsme schopni smířit se se svým životem a s přijímaním rozhodnutí, ať už jsme v klidu, nebo máme strach.

 Pesach – Pascha – Pašije, to je přechod: U starozákonních Izraelitů to bylo z otroctví na svobodu. Přes moře, poušť a pochybnosti. Ježíšův přechod je cestou přes mučení, ponižování, smrt – a vzkříšení. Každé lidské rozhodnutí má své důsledky, a myslím, že málokdy jsou bezbolestné a jenom příjemné. My se ale nebojmeodpovědnosti za to, že se musíme rozhodovat, my jsme k tomu povoláni. Pašije Izraelitů trvaly 40 let, ty Ježíšovy jenom tři dni. Velikonoční otázka zní: Stačí nám tři dni, nebo týden, takový, jako ten velikonoční týden, abychom se rozhodli a změnili svůj život?

Velikonoční příběh nás učí, že přejít ze života skrze smrt do vzkříšení je možné. Bůh se rozhodl zachránit lidi a v Ježíši Kristu nám to ukázal. Někdy se čtyřicet let touláme po poušti a náhle se náš život během tří dnů změní. Taková změna je možná taky pro tebe: s Ježíšem, který prochází skrze smrt a vstává z hrobu. Před každým člověkem otvírá novou perspektivu: přijmi výzvu svého života a zkus najít své povolání. V zachránci Ježíši máme průvodce pro život i smrt až ke vzkříšení – a s nadějí, že Bůh nás přijme do své náruče. To je k tobě natažená Boží dlaň.

Tři ženy jdou k hrobu přesto, že vědí o kameni, který je odděluje od Krista, vědí, že jsou příliš slabé na to, aby kámen odsunuly. Ale přesto tam jdou … Ale přes celou svou determinaci spíš počítají s nepřekonatelnými problémy než s prázdným hrobem. Anděl/mládenec čekající na na ně a na každého, kdo hledá Ježíše – říká, a spíš dává misijní úkol: „Běž, vyprávěj o tom jiným – Krisus byl vzkříšen!“

Ježíšovo ukřižování je historický fakt, o kterém víme, že se udál – kdežto Vzkříšení, to už není fakt, ale akt naší víry. Přijmout Ježíše jako svého Zachránce znamená nejen přijmout ho jako učitele, mudrce a proroka. V  Ježíši Spasiteli je to Bůh, který vztahuje ruku a provádí každým životem a každou smrtí až ke vzkříšení. Ježíš byl vzkříšen, aby Bůh byl všechno ve všech – aby stvoření a Stvořitel se stali jedním.

Ve „Vzkříšení“ vychází Bůh naproti všem lidským steskům. Smrt už nad námi nepanuje – naším krédem, naším vyznáním je „Vzkříšení“. Křesťané jsou lidé, kteří přese všechno žijí nadějí. Tak jestli kříž je povoláním a úkolem Ježíše Krista, oč víc nás v každodenním životě zavazuje „Vzkříšení“.

Amen