Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

Olomoucká diecéze Církve československé husitské

admin

Promluva k 3.neděle postní

15.3.2020

Texty z Písma: Exodus 17,3-7; Římanům 5,1-8; Jan 4,5-42

Sestry a bratři,

dnešní texty z Písma poukazují na základní lidskou potřebu, kterou je „žízeň“, ať fyzickou či duchovní. Hledala jsem, jak dlouho člověk vydrží fyzicky bez vody, a našla jsem, že člověk ve volné přírodě vydrží tak 3-4 dny, neboť bude hledat vodu a spotřebuje část tekutin pocením. Ale bylo vypočítáno, že při teplotě 26,6 °C může průměrný člověk přežít bez vody po dobu až 7 dní. Ovšem jakmile se oteplí o pouhých 5 °C, doba přežití se zkrátí o celý den.

Ve Starém zákoně, v knize Exodus pochodovali Izraelité pouští a celkem očekávaně „žíznili po vodě“ a přitom klasicky lidsky reptali, a samozřejmě proti Mojžíšovi, svému vůdčímu proroku – komu jinému by to řekli či vyčítali, že? Toto jsou jejich výčitky, které jsou zaznamenány v Písmu: „Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?“

Reakce pokorného Mojžíše byla, že „úpěl (volal) k Hospodinu“…a taky si docela stěžoval – ne lidem, ale samotnému Bohu…“jak se mám vůči tomu lidu zachovat? Taktak že mě neukamenují?“

A Hospodin odpověděl, daroval Mojžíšovi i jeho lidu zázrak, Mojžíš udeřil holí do skály a vyšla z ní voda. Tak Bůh utišil fyzickou žízeň svého lidu na poušti.

Jen zůstala nad Izraelem Boží výtka, že pochybovali, zda s nimi Hospodin je nebo není…možná to je takový zvláštní příběh, který se svou pointou může hodit pro dnešní situaci: POCHYBUJEME, ZDA S NÁMI BŮH JE? DŮVĚŘUJEME MU PŘESTO, CO SE DĚJE V DNEŠNÍM SVĚTĚ?

Já osobně jsem dostala odpověď na tuto otázku vůči Bohu ve svém srdci, že se tolik nemám zabývat současnou situací, ale více se soustředit na důvěru vůči Bohu a dívat se na Něho, na jeho zaslíbení, že nás neopustí a nezřekne se nás.

Příběh z Janova evangelia o setkání Ježíše se Samařankou mnohé v této záležitosti vypovídá. Ježíš se dostává do blízkosti této ženy, i když na začátku slyšíme, že Židé se Samařany nestýkají. A také víme, že Židé obecně o samotě se ženou nediskutovali. A přesto Ježíš tuto tradici porušuje a jde si s tou ženou promluvit. Nabízí jí dokonce „živou vodu“, ale je to symbolické vyjádření, neboť jde vpodstatě o setkání s živým Bohem.

Zpočátku se rozhovor Ježíše se Samařankou točí kolem „vody ze studny“, ale nakonec jejich hovor směřuje k tomu, aby žena v Ježíši rozpoznala Proroka a Mesiáše, a to tu Samařanku vposledku proměňuje. Zpočátku na ženě pozorujeme, že to je chudá, zraněná a odmítaná osoba, která už prožila několik neúspěšných vztahů s muži. A ani poslední muž, se kterým žije, není její manžel. Po rozhovoru s Ježíšem a vnitřním poznání, že mluví s Mesiášem se žena najednou mění v aktivního apoštola. Někde jsem četla, že je takovou první apoštolkou v evangeliu. Vždyť pak běží do vesnice a všem o Ježíši – Mesiáši zvěstuje. A mnozí lidé z vesnice poté v něho „uvěří“ pro slovo té ženy a také po setkání s Ježíšem. Dokonce vyznávají, že „teď už věříme ne pro to, cos nám o něm řekla, sami jsem ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

Jak jsem říkala na úvod: fyzickou vodu potřebujeme nutně ke svému životu a více než týden bychom bez ní nepřežili. Ale je zde i nabídka „vody živé“ – vody duchovní, kterou nabízí Spasitel světa. Bez této duchovní vody dokážeme žít zde na zemi, ale mnohdy je to jen jakési živoření v hříchu, stejně jako přežívala ta Samařanka.

Ale až se „napila“ té duchovní vody, kterou jí svým Slovem nabídl Ježíš, najednou „procitla z duchovního spánku“ a stal se z ní nový člověk, plný síly a radosti. A o tom je setkání s Kristem. Je to nabídka „vody, která se v člověku stane pramenem vyvěrajícím k životu věčnému“, jak to nazval Pán Ježíš. A tato nabídka je i pro nás.

Amen

Exodus 17,3-7: Lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Vyčítali: „Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní? Mojžíš úpěl k Hospodinu: „Jak se mám vůči tomuto lidu zachovat? Taktak že mě neukamenují.“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid. Vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, si vezmi do ruky a jdi.Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít.“ Mojžíš to udělal před očima izraelských starších.To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: „Je mezi námi Hospodin, nebo není?“

Římanům 5,1-5: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to, chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“

Jan 4,7 -14: Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. –Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Vážené sestry, vážení bratři,

pro novou situaci, o které nevíme, jak bude dlouho trvat a v jaké podobě bude pokračovat, jsme vytvořili webové stránky aktualne.ccsh.cz (https://aktualne.ccsh.cz případně lze i napsat https://www.aktualne.ccsh.cz). Budou zde potřebné informace z naší církve i z ekumeny, odkazy na online bohoslužby, kázání, promluvy a slova povzbuzení.

Obsahu stránek se věnují bratr Tomáš Novák (vedoucí duchovní péče při naukovém odboru) a sestra Hana Tonzarová (přednostka odboru ekumeny a vnějších vztahů) a další spolupracovníci.

Ať vám jsou posilou a pomocí ve vaší konkrétní situaci.

Pastýřský list
patriarchy Církve československé husitské
v čase nouze

Milé sestry a milí bratři, vážení spoluobčané,
prožíváme jako jednotlivci i celá společnost velmi těžké období. V tomto čase se
zvyšuje počet nakažených nebezpečným virem a dovídáme se zprávy o jeho
dalším šíření u nás i v dalších zemích Evropy a světa.
Prožíváme tuto situaci s velkými obavami a v našem srdci narůstá neklid.
V takové situaci potřebujeme zaslechnout slova útěchy a povzbuzení jako
společnost, jako církev, jako náboženská obec – společenství věřících
v konkrétním místě, i každý z nás osobně.
V Žalmu 94. slyšíme: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá
potěšením“ (Ž 94,19). A ve 2. listě apoštola Pavla křesťanům do Korintu čteme:
„On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v
jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2 K 1,4).
Boží slovo není lacinou útěchou, ale velmi vzácnou. Je prozkoušeno a ověřeno
generacemi věřících před námi, kteří hledali v situaci, kdy nestačí jen lidské síly,
útěchu a povzbuzení u Boha. K němu se obracíme jako věřící ve dnech radostných
a klidných, ale právě i v časech těžkých a neklidných, jakým je tento.
Jako křesťané se připojujeme k pravidelným modlitbám za zastavení a překonání
šířící se nákazy. V Božích rukou je náš život (J 10,29), v jeho rukou je naše
budoucnost (Ž 31,16) a s Kristovou láskou jsme trvale spojeni (Ř 8,35).
V tomto čase si připomínám mnohá slova útěchy a povzbuzení z Bible. Ale
vybavuje se mi i také ještě jeden verš z knihy Přísloví. Ten zní: „Budeš-li v čase
soužení liknavý, budeš se svou silou v koncích“ (Př 24,10). Slovu „liknavost“
v naší situaci můžeme rozumět jako nezodpovědnost, podcenění nebezpečí a
rizika, jako málo vynaložená síla v zápase s tím, co ohrožuje náš život.
Je potřebné poděkovat všem, kteří jednají odpovědně a kteří se nasazují pro životy
a zdraví druhých. Děkujeme vládě České republiky a všem, kteří nesou
odpovědnost, všem odborníkům, lékařům, pracovníkům ve zdravotnictví,
policistům a mnohým dalším. Myslíme s vděčností na ty, kteří v těchto dnech
vydávají ze sebe mnohé síly, poskytují zdravotní péči a léčbu, a zajišťují nezbytné
služby druhým lidem. Děkujeme mnohým dobrovolníkům, kteří se věnují zvláště
seniorům.
Uvědomujeme si, že není samozřejmostí všechno to, co nám přináší ekonomicky
rozvinutá společnost. Potraviny jsou náhle vzácné a běžný chléb je v takové
situaci cenný. Náleží poděkování i všem, kteří zajišťují potraviny a to, co je
důležité pro náš každodenní život.

Snažme se čelit nákaze vzájemnou lidskou solidaritou, vzájemnou ohleduplností
a pomocí. Není vhodný čas na kritiku a nadřazené hodnocení druhých.
Děkujeme i České televizi a Českému rozhlasu za umožnění přenosu bohoslužeb
v době, kdy se nemohou konat v kostelích, sborech a modlitebnách. Chci
poděkovat i všem duchovním a pastoračním pracovníkům, kteří hledají různé
způsoby šíření Božího slova a mají pro druhé slova útěchy a povzbuzení, které
čerpáme z Božího slova.
Nevíme, jak se situace bude vyvíjet, kdy se podaří nákazu překonat a situace se
zklidní. Už nyní si však uvědomujeme, že nás postihují ztráty různého druhu,
které se dotýkají celé naší společnosti i každého z nás osobně. Kéž se s touto
obtížnou situací dokážeme vyrovnávat, navzájem se podporovat a pomáhat si, jak
se to již děje.
Myslím na vás a přeji vám pro tento čas neklidu, tísně a obav od Boha sílu, pomoc,
ochranu a pevnou naději.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi (1 Te 5,28).

V postním čase dne 19. března L.P. 2020

Tomáš Butta
bratr patriarcha

Ústřední rada konstatuje, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vládou ČR dne 12. 3. 2020 a zákazem volného pohybu osob na území celé České republiky s účinností od 16. 3. 2020, je z důvodu zásahu vyšší moci nyní až do odvolání vyloučeno pořádání shromáždění náboženských obcí, vikariátních shromáždění nebo diecézních shromáždění. V případě uplynutí funkčního období funkcionářů náboženských obcí a diecézí se jejich funkční období prodlužuje na dobu nezbytně nutnou, než bude možné volební shromáždění konat. V případě biskupů bude postupováno analogicky dle čl. 43 odst. 2 Ústavy.

Mimořádná výzva
biskupů Církve československé husitské
k omezení církevních shromáždění ve stavu nouze

Sestry a bratři,
vzhledem k situaci stavu nouze vyhlášeného dne 12. 3. 2020 vládou České republiky kvůli koronaviru a platného od 13. 3. 2020, biskupové Církve československé husitské vyzývají nekonat v neděli řádné bohoslužby a pravidelná shromáždění, kromě pohřbů, ale doporučují se konat modlitby, pobožnosti a mimořádné bohoslužby v malém společenství.
Vybízíme duchovní, aby v čase pravidelných nedělních bohoslužeb byli přítomni ve sboru a modlili se za uzdravení lidí a společnosti, za ochranu a pomoc v nouzi a ohrožení.
Jednou z možností zvěstování Božího slova je, aby duchovní a kazatelé prostřednictvím internetu rozesílali pravidelně členům sboru a dalším zájemcům svá psaná kázání k biblickým textům příslušné neděle podle Bohoslužebné knihy CČSH a zveřejňovali je na stránkách náboženské obce.
Ve sborech a modlitebnách a na dalších místech ať jsou konány osobní modlitby duchovních a laiků, pobožnosti, bohoslužby slova nebo s večeří Páně (liturgie) v malém společenství.
Povzbuzujeme členy církve k osobní četbě Písma svatého, duchovní literatury a sledování náboženských pořadů a přenosů bohoslužeb v rozhlase a televizi.
Vyzýváme duchovní, aby byli v kontaktu především s nejstaršími a nejohroženějšími členy církve, a zajistili jim v případě nouze pastorační i hmotnou pomoc.
Prosíme pro všechny o Kristovu blízkost i posilu Ducha svatého.

Dne 13. března L.P. 2020